Luhacovice.cz

Prameny přístupné u kašny

Patří k nejstarším minerálním pramenům. Vyvěrá v parku nad Bílou čtvrtí o 30 m výše než ostatní prameny. Byl znám již před rokem 1770 pod jmény Luisin pramen, Lesní pramen nebo také Pramen v hoře. K pitné léčbě se používal od roku 1821. V roce 1830 byl řádně zachycen a dostal své nynější jméno Aloiska. K definitivnímu zachycení došlo v roce 1938 pod vedením prof. Ročka. Pavilon nad pramenem pochází z roku 1963. Aloisky se užívá k pitné léčbě, především při onemocnění zažívacích orgánů, ale i k inhalacím. Má zvýšený obsah jodu, železa, kyseliny borité a některých stopových prvků. Průměrná vydatnost pramene je jen 3 l/min.

Vyvěrá v blízkosti Lázeňského divadla. Před rokem 1929 byl pramen upraven jako studna Janovka a její hloubka byla 7 m. Při hloubení vrtu v roce 1929 došlo v hloubce 37 m k erupci silně proplyněné minerální vody, která stříkala do výše téměř 20 m. To dalo prameni původní název Gejzír. Brzy se zjistilo, že erupce snižují hladinu a vydatnost ostatních pramenů. Výtok pramene byl proto mnohokrát upravován. V roce 1967 byl znovu navrtán a od té doby slouží pro veřejnost u upravené kašny. Pramen nese jméno luhačovického rodáka MUDr. Františka Šťastného. Má zvýšený obsah kyseliny borité, fluoru, jodu, lithia a barya. Jeho vydatnost je od roku 1990 upravena na 3 l/min. Používá se k pitné léčbě.

Je nejznámějším luhačovickým pramenem. Vděčí za to především tomu, že byl až do roku 1991 jediným místním pramenem, který se plnil do lahví. Vyvěrá za kolonádou, kde je jímán v osmimetrové studni. Pramen byl upraven kolem roku 1680. Byl nadkryt stříškou proti dešti a říkalo se mu Hlavní pramen. V roce 1789 byl nad pramenem vybudován zděný pavilon, který měl podobu kaple uzavřené mříží. Na přední stěně byl nápis: "Nemocnému k útěše, zdravému k potěše." Roku 1792 dostal svůj nynější název Vincentka. Původní pramen měl velmi mělké jímání, proto byl mnohokrát upravován.

Při výstavbě nové kolonády byla v letech 1947 - 1948 postavena současná hala Vincentky. Je 30 m dlouhá, 17 m široká a 8 m vysoká. Pramen je sveden k působivě upravené kašně a k výdejnímu pultu, kde je možné jej ohřívat. Vincentka se používá k pitné léčbě a k inhalacím. Má zvýšený obsah kyseliny borité, fluoridů a barya. Vydatnost pramene činí 10-12 l/min.

Vyvěrá na pravém břehu Horní Olšavy na úpatí svahu Malé Kamenné (v blízkosti tenisových kurtů) o 10 m výše než ostatní prameny. Je třetím nejznámějším pramenem. Původně vytékala volně. Teprve v roce 1905 byla zachycena v kamenném sklepení. V roce 1929 byl nedaleko jejího skutečného vývěru postaven kruhový pavilon. Od roku 1937 vytéká v malé výtokové kašně nedaleko pavilonu. K další úpravě došlo v roce 1939, kdy byla postavena klenutá kamenná jeskyně. Ottovka má zvýšený obsah jodu, železa, kyseliny borité a některých stopových prvků. Používá se k pitné léčbě a její vydatnost činí pouze 3 l/min.

V roce 1994 byl původně zamýšlen jako zkušební vrt do hloubky 500 m. Při dosažení hloubky 173 m došlo k erupci proplyněné vody a tím k ohrožení prameniště minerálních vod. To zabránilo dalšímu pokračování prací. Po šesti letech - v roce 2000 byl vrt dobudován a přeměněn na čerpací objekt pro využití k uhličitým koupelím a k pitné léčbě v Sanatoriu Miramare. Pramen vyvěrá v blízkosti nového kostela, kde slouží u kašny i pro veřejnost. Určená kvóta využití je 30 l/min.

Ostatní prameny

Je podle písemných zpráv nejstarším luhačovickým pramenem. Vyvěrá na lázeňském náměstí, uprostřed Velké kolonády. Pramen byl poprvé upraven někdy v letech 1669 - 1680. Pro svou velmi slanou chuť se mu říkalo Slaný, a protože z něj s hlasitým bubláním unikal oxid uhličitý, byl nazýván také jménem Pramen bublavý. V roce 1792 byl pramen nově upraven a přejmenován na Amandku. K dalším úpravám došlo v letech 1904 a 1908. Současná podoba pramene je z let 1947 - 1948, kdy došlo ke stavbě Velké kolonády. Když byl v roce 1988 proveden na lázeňském náměstí nový vrt do jímací úrovně 50 m (Vincentka 2), dosavadní vývěrová hladina Amandky se po určité době snížila a nyní již nad povrch nevyvěrá. Jeho průměrná vydatnost byla 3,7 l/min.

Je jedním z nejkoncentrovanějších pramenů v luhačovické zřídelní základně. Vyvěrá poblíž Kulturního domu Elektra. Pramen původně volně vytékal do řečiště řeky Horní Olšavy. Teprve v roce 1908 byl vyhlouben, vyzděn a v roce 1910 po regulaci řeky řádně zachycen. Později - v roce 1930 - byl ve dně studny proveden vrt do hloubky 81,4 m. Při další úpravě byl sveden až na Lázeňské náměstí, kde v letech 1934 - 1937 sloužil pro pitnou léčbu. Ke konečným úpravám pramene došlo v letech 1938 - 1939. Při výkopu studny byly v hloubce devíti metrů nalezeny zvířecí kosti, parohy, dutý kmen a stopy po ohništi. Stáří těchto pozůstatků odhadují archeologové na 30 000 let. Pro vysoký obsah nerostů se Elektry užívalo k výrobě zřídelní soli. V současné době je používána v hotelech Palace a Morava k inhalacím a uhličitým koupelím. Elektra má zvýšený obsah kyseliny borité, jodu a lithia. Průměrná vydatnost pramene je 14 l/min.

Se nachází těsně vedle Elektry 1. Vrt se uskutečnil v roce 1976, je 13,5 m hluboký a má vydatnost 15 l/min. Nevyužívá se, má charakter pozorovaného zdroje.

Pramen byl navrtán v roce 1972 v ulici Dr. Veselého poblíž stejnojmenného lázeňského domu. Nevyužívá se, má charakter pozorovaného zdroje. Jeho vydatnost činí 15 l/min.

Byl zachycen v letech 1924 - 1925. Vyvěrá na Lázeňském náměstí vedle Společenského domu. Původně se jmenoval Luční pramen. Přejmenován byl na počest 25letého trvání akciové společnosti. Při likvidaci pramenů mělkého jímání v roce 1993 nebyl zrušen. Jeho léčivá voda má vyšší obsah jodu a bromu, vydatnost 14 l/min. Používal se k uhličitým koupelím, dnes se nevyužívá, slouží jako rezerva pro tuto proceduru.

Byl získán v roce 1988 v bezprostřední blízkosti pramene Jubilejního. Je připraven ke kvantitativnímu obohacení koupelové směsi v nádrži, zatím se však nevyužívá. Exploatace pramene je stanovena na 15 l/min.

Byla navrtána v roce 1987 vedle Společenského domu směrem k budově ředitelství. Při navrtání měl pramen vysokou vydatnost 120 l/min. Maximální čerpání bylo stanoveno na 60 l/min. Odvádí se do vodojemu minerálních vod ke zvýšení kapacity koupelových směsí pro podávání uhličitých koupelí.

Byla druhým navrtaným pramenem (po Nové Čítárně) v roce 1987, který řešil nedostatek vody po havárii kanalizačního sběrače. Je odváděna do akumulační nádrže k uhličitým koupelím, ale je jí možno užít i k inhalacím. Vydatnost pramene je 60 l/min.

Vrt se nachází před východní stranou Jurkovičova domu směrem ke Kruhové fontáně. Pramen se zatím nevyužívá, je připraven pro pitnou léčbu, inhalace a uhličité koupele. Čerpací exploatace pramene je stanovena na 40 l/min.

Byl zachycen v roce 1988 v hloubce 42 m. Nachází se v ulici Nábřeží na levé straně řeky Horní Olšavy. Používá se k uhličitým koupelím, je vhodný i k inhalacím. Čerpací kvóta pramene je stanovena na 60 l/min.

Je nejmladším luhačovickým pramenem. Nachází se v areálu léčebny Miramare II. Tato silně mineralizovaná kyselka se od roku 1998 užívá pro koupele při onemocnění pohybových orgánů a pro uhličité koupele v Sanatoriu Miramare. Vydatnost činí 30 l/min.

Je jedním z nejvydatnějších luhačovických pramenů (60 l/min.) a jako jediný nemá vlastnosti uhličitých kyselek. Jde o nemineralizovanou vodu, mající v 1 l pouze 0,6 g nerostů, ale obsahující sirovodík. Vyvěrá na levém břehu Horní Olšavy mezi lázeňskými garážemi a opuštěným lomem. Byl znám již kolem roku 1700 pod názvem Sirkovnica. Prodělal několik úprav. V roce 1912 byl sveden do sirných lázní, kde se od té doby používá k sirným koupelím. Při vstupu do slatinných lázní je možné pramen ochutnat.

Pozn.: exploatace = hospodářské zužitkování, využití, těžení.