Reklama
Reklama

MUDr. František Šťastný (1913 - 1944)

MUDr. František Šťastný

Dětství a školní léta

František Šťastný se narodil 22. 12. 1913 ve Svatém Jánu nad Malší v jižních Čechách. Když byl Františkovi jeden rok, otec zemřel na tuberkulózu, o šest let později podlehla této nemoci také matka. On a jeho tři sourozenci byli tedy vychováváni dědečkem a po jeho smrti se jich ujala teta, učitelka Josefa Šimanová z Luhačovic. Po ukončení obecné školy navštěvoval František nejprve dva roky První českou státní reálku v Brně a studium dokončil roku 1932 maturitou na Zemském československém gymnáziu v Uherském Brodě. Poté se zapsal ke studiu na brněnské lékařské fakultě.

Akademický klub

František Šťastný byl předsedou brněnského Spolku mediků a aktivně se zapojoval do společenského života Luhačovic. Roku 1934 založil spolu se studentem filozofie V. Hamšíkem Akademický klub. Myšlenka založit spolek vysokoškolských studentů, jenž by sdružoval nejen studenty z Luhačovic a okolí, ale také ty, kteří do města přijíždějí pouze na prázdniny, jej provázela již dlouhou dobu a tak s pomocí právníka Aloise Gaislera z Pozlovic a technika Jana Kantůrka z Biskupic vznikl Akademický klub lázně Luhačovice. První schůze klubu se konala 26. 12. 1934 v luhačovické měšťance, kam přišli nejen místní, ale také studenti z Kunovic, Bojkovic, Slavičína a Zlína. Po povolení Zemským úřadem v Brně a úředním schválení stanov se 24. 1. 1935 konala ustavující valná hromada, ze které vzešel František Šťastný jako předseda a Vladislav Hamšík jako jednatel. Akademici se věnovali divadelní činnosti - již roku 1935 uvedli první operetu a v létě předvedli divákům vlastní novinku, revuální operetu Vzhůru do ráje!. Nacvičili také veselohru "Lidé na kře", která se dočkala pěti repríz. Dále pořádali sportovní podniky - nejprve to byly Table - tennisové turnaje o mistrovství Luhačovic, později (roku 1936) se na Lopeníku konaly lyžařské závody O velkou cenu Luhačovic. Tyto závody byly velkou propagační akcí nejen pro lázně, ale také pro město Luhačovice.

V Luhačovicích připravili 8. - 12. července 1938 spolu s pražským ÚS čs. studentstva Celostátní manifestační sjezd čsl. studentstva, který se konal v rámci porad Československé jednoty. Nad sjezdem převzal záštitu prezident Edvard Beneš. Studentstvo se však kvůli přiostřeným sporům mezi levicovými a pravicovými studenty v názorech příliš neshodovalo. František Šťastný při těchto slavnostech připjal za Akademický klub stuhu na prapor p. pl. 27. z Uherského Hradiště. Byly konány večírky a zábavy, divadelní představení (Akademici předvedli Vachkovu hru s názvem "Pec") a zpívaly se slovanské písně. Akademický klub se podílel na mnoha dalších kulturních akcích - 17. 9. 1937 uskutečnil například smuteční schůzi na paměť T. G. Masaryka a r. 1938 uspořádal sbírku "Luhačovice armádě", jejímž výtěžkem chtěli přispět k obraně státu. Z jejich iniciativy pak město Luhačovice přispělo na stejný účel velkými částkami a po zářijových událostech roku 1938 zorganizoval klub pro uprchlíky z pohraničních oblastí sbírku, jež shromáždila nejen velkou finanční částku, ale také šatstvo a potraviny.

Jeho sestra Anička Šťastná vzpomíná: "Já jsem se ho snažila pořád držet zpátky, protože měl velké plány ve veřejné činnosti, byl neuvěřitelně aktivní a žil jen pro to. My jsme ho s tetou neustále hubovaly, že na studie nemá čas a na takové věci se mu ho dostává."

Odbojářem

V polovině listopadu 1939, kdy František Šťastný dokončoval poslední semestr studia lékařské fakulty, nařídil Hitler zavřít české vysoké školy. Šestadvacetiletý František si uvědomoval hrozící zatčení, kterému by jistě za svou rozsáhlou vlasteneckou činnost neunikl. Proto se rozhodl odejít za hranice okleštěného Československa, aby se zapojil do boje proti fašismu.

"V době, kdy opouštěl město, jsme stále bydleli u tety. Můj bratr nás se svými plány na odchod za hranice neseznamoval, nevšimli jsme si ani žádných příprav. Jednoho dne nám jednoduše oznámil, že odchází na Slovensko, odkud se pokusí dostat na západ. Teta jeho rozhodnutí brala vlastenecky a ani já jsem mu ho nerozmlouvala. Rozloučili jsme se v domnění, že se ještě setkáme. Kdo mohl tehdy vědět, že je to naše poslední shledání..."

Ze Slovenska se František Šťastný dostal do Maďarska, kde byl však zatčen a uvězněn v proslulé věznici Citadele. Odtud se mu však podařilo uprchnout přes Jugoslávii a Sýrii do Francie. Na francouzském území se aktivně zapojil do bojů na Loiře a Marně. Poté byl hromadným přesunem transportován do Anglie. Zde působil František Šťastný nejprve u brigádní ambulance. Na svobodníka byl povýšen 1. února 1941, na desátníka 3. října 194 a na četaře 28. května 1942.

Četař aspirant doktorem medicíny

Mezitím studoval na univerzitě v Cardiffu a po zvládnutí angličtiny, kterou se musel naučit až na místě, studium medicíny dokončil - na doktora lékařských věd byl za účasti Edvarda Beneše slavnostně promován v červnu 1942. V době, kdy čekal na svůj transport do SSSR, pracoval ve skotské nemocnici v Glasgow, poté v Dorsetu. Roku 1943 úspěšně vykonal zkoušku na důstojníka zdravotní služby a byla mu udělena hodnost četaře aspiranta. Po celou dobu svého působení v Anglii byl aktivním členem Sokola a Slováckého krúžku v Anglii. František Šťastný v Anglii absolvoval parakurs, do kterého byli nabíráni především mladí muži, jenž měli být vysazeni nad územím Protektorátu.

Lékařem na východní frontě

A právě dr. Šťastný odešel spolu s dalšími doktory doplnit Československý armádní sbor do Sovětského svazu. V SSSR bylo tehdy hodně mužů, kteří se přihlásili dobrovolně, chyběli však velící důstojníci. Proto sem nakonec byli převáděni z Anglie. Díky tomu, že František prošel parakursem, byl jako lékař zařazen do 2. československé paradesantní brigády. Působil přímo u motorizovaného přezvědného oddílu a účastnil se bojů na Dukle, Zenkové, Zaržíně či Roztoku, kde mimo funkce lékaře oddílu také pomáhal lékaři 1. praporu. V červenci 1944 byl tedy František Šťastný převelen a 14. července odjíždí přes Teherán do Baku v SSSR.

Účastníkem SNP

V říjnu 1944 se zapojil do bojů ve Slovenském národním povstání - byl vysazen z letadla na letišti Tri Duby u Zvolena a jako lékař se zúčastnil přepadu nacistů u Dobré Nivy, obrany Hájníku a okolí Zvolena. Jakmile Němci obsadili Banskou Bystricu, přesunul se spolu s československými jednotkami a partyzány do hor. I přes hlad, mráz a vichřici odmítl nabídku slovenského partyzána, aby v civilním oděvu unikl na Moravu, a mimo neustálou lékařskou pomoc poskytovanou raněným na Prašivé také bojoval se samopalem v ruce.

Zajat a umučen

Když v listopadu 1944 přecházel Chabanec v Nízkých Tatrách, byla jeho jednotka obklíčena oddíly SS a zajata. Jednatřicetiletý František Šťastný byl surově mučen (prý mu byly vypíchnuty oči, uřezáno přirození a na záda vyřezán odznak paradesantní brigády), zabit byl až ranou do týla. Od konce října 1944 však působily na Slovensku také německé jednotky složené z trestanců nebo německých národností. V prvním případě se jednalo o brigádu Dilenwanger složenou z vojenských osob trestaných pro kriminální delikty. Základnu této jednotky tvořili pytláci. Na Slovensku byla nasazena také 14. divize SS s názvem Galizien složená z ukrajinských dobrovolníků. Obě jednotky se dopouštěly zvláště po potlačení SNP zločinů na slovenských válečných zajatcích i na civilním obyvatelstvu. Je tedy možné, že mučení a smrt Františka Šťastného neměli na svědomí němečtí fašisté, ale právě tyto jednotky. "Během války jsme o Františkovi neměli žádné zprávy, ani zprostředkované. Po válce mi pak vojenská správa napsala, že se František zdržuje na Blízkém Východě, čímž jsme byli uspokojeni. To bylo však v době, kdy byl už dávno mrtvý." vzpomíná Anička Šťastná.

Když se občané města Luhačovic dozvěděli o Františkově smrti, byla 20. ledna 1946 uspořádána smuteční tryzna. Promluvil zde také spolubojovník v odboji, major jezdectva Květoslav Prokeš, a pozůstalým byla předána vyznamenání.

Hrdina in memoriam

MUDr. František Šťastný byl prezidentem Československé republiky vyznamenán in memoriam Československým válečným křížem a Československou medailí za chrabrost (1945), Dukelskou pamětní medailí (1959) a Pamětní medailí Slovenského národního povstání (1964). Roku 1967 byl na počest Františka Šťastného pojmenován jeden z luhačovických pramenů, dříve známý jako Gejzír a od r. 1979 se začal na jeho počest konat Memoriál MUDr. Františka Šťastného v orientačním běhu.

Zatýkání příbuzných

Od září roku 1942 probíhala na území Protektorátu tzv. Akce E, jenž měla být útokem na rozsáhlou síť zahraničního odboje. V jejím rámci byli zatýkáni všichni příbuzní osob, které působily jak v zahraničním odboji, tak v politické emigraci. Cílem bylo znemožnění napojení výsadkových skupina na domácí odboj. Františkova sestra Anička Šťastná byla v rámci Akce E zatčena a od září roku 1942 umístěna v internačním táboře ve Svatobořicích u Kyjova, kde strávila více než sedm měsíců. O svém zatčení Anička Šťastná vypráví: "V té době jsem byla zaměstnaná ve spořitelně. Jednoho dne se objevili nějací lidé ve spořitelních dveřích a řekli, že mě na pár dní potřebují. Já jsem však již tušila, že se brzy nevrátím. Jakmile jsem si vzala pár osobních věcí, odjeli jsme do Svatobořic. Zde jsem zažila ty nejhorší chvíle, období Vánoc pro mne bylo zvláště těžké. A jak se nakonec ukázalo, pobyt se z původních dvou dnů změnil na více než půl roku.

Když po této době přišli na celu, ve které nás spalo šest, a oznámili mi, že jsem byla propuštěna, nemohla jsem tomu nejprve uvěřit, byla jsem tak překvapená, že jsem sjela dolů z dvoupatrového kavalce až na zem. Na cestu domů jsem měla ušetřené nějaké peníze, ale na nádraží bylo mnoho hodných místních lidí. Když se dozvěděli, že odjíždím z tábora, dávali mi peníze. Přestože jsem jim říkala, že na cestu mám, nedali se odbýt."

Marcela Semelová, 4. ročník Gymnázia Zlín, Lesní čtvrť