Reklama
Reklama

Reklama

Historie otevírání pramenů

Otevírání pramenů v kostýmechHlavní lázeňská sezóna začíná ve většině českých lázní v květnu. Její zahájení bývá slavnostní a obvykle je doprovázeno každoročním vysvěcováním pramenů jako ohlasu lidového obyčeje otevírání studánek.

Magické obřady

Nejstarší písemnou zprávu o lidových obřadech a obětech u studánek na našem území můžeme najít v Kosmově kronice. Podle ní zakázal kníže Břetislav II. v roce 1092 pověrečné zvyky, které vykonával prostý lid o letnicích u pramenů nebo potoků. Prameny, potoky, studánky a další zdroje vody byly pro naše předky životně důležité. Proto se vodě obětovala zvířata, chléb, víno i oděvy. Obyčeje o letnicích byly časem propojeny s křesťanskými svatodušními svátky.

Lidové oslavy letnic (pohyblivé svátky spadající na období mezi 10. květnem a 13. červnem) se udržely na některých místech v Čechách a na Moravě až do první poloviny 20. století. Mezi lidové obyčeje navazující na magické obřady předkřesťanských letničních svátků patří stínání a honění krále, koupání krále, jízdy králů, obchůzky královniček, obcházení mezí a hraničních kamenů, čistění studánek a další obřady, související s vodou a deštěm. Jejich prvotním záměrem bylo přivolat vláhu a zabezpečit úrodu.

Na Luhačovickém Zálesí byly svatodušní svátky spojeny s počátkem koupání v řece a s plavením koní. V sobotu o svatodušních svátcích vyzdobili lidé stavení lipovými větvemi, pacholci na Brodsku "cúdili" studně a mládenci na Zálesí práskali konopnými bičišti, aby zahnali zlé síly. Pasáci dobytka vyháněli v den svatého Ducha na pastvu již po půlnoci a domů hnali nad ránem dobytek opentlený papírovými stuhami a věnci z polních květů. V ořechovské farnosti se dochovala až do konce 19. století jízda králů. Mládenci s papírovými korunami na hlavách a s ozdobnými šerpami přes prsa vyjížděli na ověnčených koních do okolních vesnic, kde se snažili další skupiny jezdců oloupit o krále. Zpívali a vyvolávali u domů a za odměnu dostávali peníze, slaninu a vejce.

Folklorně-dramatické pásmo

Otevírání pramenůV luhačovických lázních se v návaznosti na svátky letnic ujala novodobá tradice otevírání léčivých pramenů. V současné době se koná pravidelně ve druhém květnovém týdnu. Myšlenku otevírání pramenů prosadila koncem osmdesátých let 20. století Věra Haluzová s folklorním souborem Malé Zálesí a dnes si již začátek jara v Luhačovicích bez této slavnosti ani nedokážeme představit. Věra Haluzová sestavila folklorně-dramatické pásmo, které se každoročně v nezměněné podobě opakovalo a probíhalo formou průvodu od pramene k prameni. U každého zastavení se odehrála krátká scénka. Autorka při tvorbě pásma transformovala téma obchůzky královniček, se kterým se ještě v devatenáctém století pojil mnohem starší obyčej čištění studánek (navazující na předkřesťanskou představu panenských víl, ochránkyň čistoty pramenité vody). K tomuto účelu stvořila symbolickou postavu Vodolenky - strážkyně léčivých pramenů, jejímž doprovodem jsou družičky ve věnci. V jejich rolích se vystřídalo několik generací dívek z Malého Zálesí.

Otevírání pramenů v krojíchNejmenší děvčátka ze souboru nesla košíčky naplněné jarními květy a lístky, které cestou rozhazovala po lázeňských chodnících jako o Božím těle. V pásmu byly zakomponovány jak chlapecké prvky vyvolávání z tradiční jízdy králů, tak zemité figury policajta a písaře, které s osobitým humorem kořenily dění u pramene, vysvětlovaly divákům léčivé vlastnosti minerálních vod a způsoby jejich použití v lidovém léčitelství. Věře Haluzové se podařilo pomocí syntézy motivů letničních zvyků z různých míst Moravy vytvořit jedinečný folklorně-dramatický útvar a položit základ novodobé tradice. Slavnost získala značnou popularitu a na nedělní otevírání pramenů se do Luhačovic začalo sjíždět stále více návštěvníků ze širokého okolí.

Svěcení pramenů

Svěcení pramenůPo vysvěcení pramene svatého Josefa poblíž nového kostela Svaté rodiny v roce 2000 došlo i k posunu v přípravě otevírání pramenů. Začala se rozvíjet užší spolupráce Malého Zálesí s vedením farnosti a scénář otevírání pramenů byl v návaznosti na tuto skutečnost novým vedením souboru mírně pozměněn. Z "otevírání" pramenů se stalo "svěcení pramenů", kterého se ujal P. Hubert Wojcik. Průvodu se svěcením pramenů se zúčastňují luhačovičtí farníci, nechybí ministranti i hasiči s korouhvemi a prapory. Doplňují je skupiny krojované mládeže z několika folklorních souborů i s muzikanty. Průvod začíná po slavnostní nedělní mši u pramene svatého Josefa, pokračuje lesní cestou k Ottovce, k pramenu Františka Šťastného a kolem Jurkovičova domu k Vincentce. Při každém zastavení požehná kněz prameni a poté proběhne krátký folklorní program. Poslední zastavení průvodu se koná u kaple svaté Alžběty na Lázeňském náměstí. Tím se slavnost zahájení hlavní lázeňské sezóny vrací ke svým kořenům, protože právě mší u kaple svaté Alžběty sezóna začínala ještě za panství hrabat Seréniů.

Pod dohledem luhačovického muzea

Při oslavách stého výročí založení akciové společnosti lázní Luhačovic v roce 2002 převzalo veškerou iniciativu luhačovické muzeum, které připravilo řadu projektů, na něž získalo značné grantové prostředky od Nadace Open Society Fund Praha. Mohly tak proběhnout velkolepé několikadenní oslavy v historizující atmosféře, na kterých kromě výstav z historie luhačovického lázeňství, historických pohlednic a výstavy závěrečných výtvarných prací studentů uherskohradišťské SUPŠ na téma secese, byly realizovány historické módní přehlídky, úspěšný muzejní projekt secesního fotoateliéru, promenáda historických kol, rekonstrukce cvičení vzduchoplavců, řada divadelních a hudebních vystoupení a také tanečně-výtvarný projekt ZUŠ s názvem Když se řekne klobouk.

Otevírání pramenůV novém tisíciletí se otevírání pramenů rozvinulo do třídenních kulturních slavností zahájení hlavní lázeňské sezóny. Při jejich přípravě spojily síly město Luhačovice, folklorní soubor Malé Zálesí, Muzeum Luhačovického Zálesí, místní školy, dům dětí a mládeže, sbor dobrovolných hasičů a další subjekty. Páteční program slavností je věnován především luhačovickým dětem, pro které připravujeme například historické vědomostní nebo tvořivé soutěže školních týmů, poznávací trasy a kulturní pořady. Páteční odpoledne je vyhrazeno pro vernisáž žákovských výtvarných prací na dané téma, například Lázeňští hosté, Luhačovice budoucnosti apod. Náplň sobotního programu mívá historické ladění - promenáda historických kol a hasičské stříkačky, muzejní fotoateliér, divadelní představení, řemeslný jarmark, hudební a taneční programy na lázeňském náměstí. Tradicí se již staly také sobotní besedy u cimbálu v sokolovně, které připravuje mladá muzika Zálesí.

Vyvrcholením oslav bývá neděle, zasvěcená lidové hudbě a tanci. Po dopolední mši a krojovaném průvodu se svěcením pramenů bývá odpoledne v Luhačovicích věnováno koncertu folklorních souborů, které se zúčastnily průvodu. Koncert hostů je malým folklorním festivalem, na který zveme přátele Malého Zálesí jak ze Zlínského kraje, tak z celé republiky. V posledních letech jsme hostili například pražskou Kytici, Krušnohor z Chomutova, Kvietok ze Zlatých Moravců, Slovácký krúžek Tvrdonice, Vlčnovjan a Šohájek z Vlčnova, Handrlák z Kunovic, soubor Klobučan, Omladinu z Martinic na Hané a mnoho dalších folklorních souborů a skupin.

Oslavy v roce 2004

Otevírání pramenůV roce 2004, zcela v duchu stoleté tradice setkávání Čechů a Slováků na půdě Luhačovic, byl hlavním hostem zahajování lázeňské sezóny slovenský soubor Podpoľanec z Detvy. I když symbol těchto setkávání - Jurkovičova Slovácká (původně Slovenská) búda - před dvěma lety nenávratně vyhořela, slovenští přátelé jsou v Luhačovicích vřele vítání i nadále. Podpoľanci se představili pátečním koncertem v Lázeňském divadle, kde je nadšené publikum odmítalo pustit z pódia, v sobotu vystoupili před pozlovickým hotelem Ogar a večer na besedě u cimbálu spolu s muzikou Zálesí. Nedělní koncert jejich temperamentním vystoupením vyvrcholil. Dětský folklorní soubor Kuřátko, vyhlášený skvělými zpěváky, přijel do Luhačovic z Bánova, národopisný soubor Světlovan z blízkých Bojkovic.

Oslavy v roce 2005

V letošním roce přislíbily účast na nedělním programu mimo jiné slovenský soubor Trenčan, valašský soubor Portáš z Jasenné, Rozmarýn z Újezdce u Luhačovic a Vysočánek z Hlinska. Ti všichni ozdobí svojí přítomností spolu s místním souborem Malé Zálesí průvod svěcení pramenů i odpolední koncert. Protože však vedení lázní začíná prosazovat vlastní představy o náplni zahajování lázeňské sezóny, zdá se, že letošním rokem tradice skončí a v příštích letech bude mít již slavnost zcela jinou režii. Necháme se překvapit.

Vzpomínky pamětníků

V eseji nazvané Mé Luhačovice (Lázeňský zpravodaj 1942/8-9) vzpomínal pozlovický rodák, významný etnograf Antonín Václavík, narozený v roce 1891, jak probíhalo zahajování lázeňské sezóny v době jeho dětství: "&Vzpomínám také květnového otvírání "kúpelů", kdy se před kapličkou sv. Alžběty sešlo kromě domácích lidí mnoho přespolní venkovské mládeže z celého Zálesí. Od mladé zeleně radostně se odrážely rudé šátky a pestré fěrtůšky Zálešaček, jakož i "nanuděné" sněhobílé mládenčí košile, přes něž měli oblečeny hustě gombíčkované fialové vesty. V kapli byla sloužena slavnostní mše, při níž zpíval sbor zpěváků z Luhačovic neb Vizovic za sladkého doprovodu orchestru. Nám, dětem z okolí, se to velmi líbilo, jen jsme nemohli pochopiti, proč vlasatý dirigent tolik zpěvákům hrozí a k smíchu s sebou natřásá. Stejně jsme nemohli pochopiti, proč před kaplí sedící "pán hrábje z hrábjenkú" byli při mši ceremonielně okaďováni a proč se jen jim dávalo z velikého misálu "obtúlat evandělium". Kadidlo, kytičky konvalinek, jimiž byla ozdobena mládež obojího pohlaví spolu s pokřikováním ptactva, kromě sladkostí, prodávaných nedaleko kaple a pití "slanice", tvořily podstatu slavnosti".

Z podobných pramenů a vzpomínek vycházel pravděpodobně František Kožík při popisu zahájení lázeňské sezóny v románu Kouzelník z vily pod Lipami. "&19. května 1902, svatodušní pondělí. Jaro po čtyřech letech úporných zápasů, po čtyřech letech od toho prvního, rozhodujícího setkání.Od časných hodin proudily do lázní zástupy hostí a zvědavců. Před kaplí sv. Alžběty se po tradičním způsobu řadili zástupci úřadů a korporací v tmavých šatech, "otvírání kúpelů" se muselo zahájit mší, ale Veselý přizval pro zvýšení uměleckého dojmu aspoň pěvecký sbor z Uh. Hradiště. Slovácko přijelo nastrojené, znalec mohl rozeznat snědé, divoké Vlčnovjany od Bánovjanů, Zálešačky v červených šátcích, pod nimiž měly účesy upevněné lepkavou vodou z třešní, od chudých Kopaničářek. V ovzduší byla slunečná nálada, sváteční výjimečnost, vůně květin a lesní pryskyřice šla prostranstvím."

Kožík zde vylíčil atmosféru zahájení první lázeňské sezóny pod vedením Akciové společnosti lázní Luhačovických v květnu 1902. Pro uskutečnění svého cíle vybudovat v Luhačovicích moderní lázeňské středisko jako centrum společenského a kulturního života české Moravy přizval tehdejší ředitel lázní, iniciátor a zakladatel nově utvořené akciové společnosti MUDr. František Veselý, slovenského architekta Dušana Jurkoviče. Pod velkým časovým tlakem a se značnými finančními omezeními dosáhli společně toho, že lázeňská sezóna 1902 mohla být zahájena v prvním souboru nových lázeňských budov, adaptovaných Jurkovičem (Janův - Jurkovičův dům, Chaloupka, Vodoléčebný ústav a Mlékárna). Především Jurkovičův dům se stal symbolem luhačovických lázní a dosud je dominantou lázeňského náměstí. František Veselý mohl být s nástupem nové sezóny v lázních spokojen. Jediným nedostatkem bylo mediální oslabení luhačovických událostí způsobené tím, že se časově překrývaly se spanilou jízdou francouzského sochaře Augusta Rodina Moravou. Rodinova přítomnost na Moravě při příležitosti jeho pražské výstavy odlákala umělce a výtvarníky, které si přál František Veselý přivítat v Luhačovicích, do Hroznové Lhoty k Jožovi Úprkovi a do Hodonína. Přesto byla lázeňská sezóna l902 mezníkem, od kterého Luhačovice na mnoho let vystoupily do popředí moravského kulturního dění a která zcela změnila historii českého a moravského lázeňství.

Blanka Petráková