Reklama
Reklama

Články

„Složitější bývá povolit stavbu plotu mezi pozemky rozhádaných sousedů než objekt za miliony,“ říká končící dlouholetý šéf stavebního úřadu Běhunek


6. 1. 2020

Ke konci roku odešel po bezmála 30 letech v úřadě z funkce vedoucí stavebního odboru MÚ Luhačovice Ing. Vladislav Běhunek, kterého čeká letos zasloužená penze.  V prosinci jsme si povídali o jeho dlouholeté práci  i o tom, jak moc se za ty roky změnila. Kdy přesně jste na úřad přišel?

Nastoupil jsem v dubnu 1990, takže do těch 30 let chybí jen pár měsíců.

Co vše se na Vaší práci změnilo?

Všechno, tak jako v celé společnosti. Prvních 15 let bylo velmi pohodových, protože na stavební právo platil zákon 50 z roku 1976, který byl velmi dobře udělaný a dobře odzkoušený a v praxi s ním nebyly problémy. Poté přišli poslanci s různými novelami a od té doby to není tak přehledné, jako předtím.

V čem je největší rozdíl?

Napřed se od roku 2006 do veškerých řízení zapojila veřejnost, časem se ale ukázalo, že to je kontraproduktivní. Lidé totiž chodili a spíše chtěli škodit dobré věci, takže z územního řízení pak veřejnost vypadla. Ale hodně se změnily i mezilidské vztahy ve společnosti.

Co všechno vlastně máte na starost?

Stavební právo není jen o nějakých výkresech nebo stavební činnosti. Lidé se často domáhají svých práv i nad rámec Stavebního zákona. Pak se občas cítí dotčení, když některé ty námitky musíme zamítat, protože jsou jednak nesouvisející s konkrétním řízením, nebo jsou to takové, které přísluší řešit spíš soudu.

Jak nabyla agenda za ty roky?

Oproti začátku 90. let je tak trojnásobně složitější. Předtím bylo běžné rozhodnutí vydané na 2 stránky, to bývalo maximum. Teď je to běžně 7 nebo 8, někdy i 12 či 13 stran.

Když si někdo chce postavit v Luhačovicích nebo blízkých obcích dům, co vše řeší přes vás?

Vlastně na odboru stavebním řešíte všechno. První je otázka, zda je pozemek určený k takovéto výstavbě. To se týká pracovníků územního plánování, ti podle územního plánu hodnotí, co lze v konkrétní ploše postavit, jestli tam může být stavba pro bydlení, průmyslová stavba, případně objekt pro skladování. Pak se udělá studie, schvalovaná s architektem, aby stavba odpovídala podobě daného území. No a potom se přistoupí ke zpracování podrobnější dokumentace, která slouží dotčeným orgánům i sousedům (daného pozemku) k tomu, aby se vyjádřili a stavební úřad vydal rozhodnutí.

Vy máte na starost všechny obce, spadající pod Luhačovice jako obec s rozšířenou působností?

Jen bez Slavičínska, takže například Horní Lhota, Sehradice, Slopné, ale ne už Petrůvka. Měnilo se to v roce 2003, když k nám přibyly i Ludkovice, které do té doby pod zlínským stavebním úřadem.

Jak se změnila čísla? Kolik stavebních povolení jste vydali před lety a kolik dnes?

Počet se výrazněji nezměnil, v okolních obcích i v Luhačovicích bývá podobný. Velké bytové domy se v posledních letech nestaví, naposledy se kolaudovaly panelové domy na ulici Družstevní. Jsou některé bytové domy, které pak vznikly z tradiční technologie, jako v ulici A. Slavíčka, na Malé Kamenné, nebo některé v Pozlovicích. Ale převládají tu hlavně rodinné domy.

Kolik je to ročně v Luhačovicích?

Obvykle za rok kolem pěti domů, v okolních obcích ještě méně, někdy 4, často jen2.

A ostatních staveb?

Tam záleží, jak se velcí investoři, nejčastěji např. Zálesí a.s. nebo Lázně Luhačovice a.s., rozhodnou dělat velkou výstavbu. Ale spíš se jednává o přestavbu stávajících zařízení.

Pokud se staví třeba most, to jde také přes vás?

Chodníky nebo mosty jdou spíše přes odbor dopravy. Nás se to týká tím, že rozhodneme o umístění stavby, stavební povolení jde přes ně. Existuje už ale i systém tzv. společného povolení souboru staveb, takže oni mohou stavbu i umístit.

Teď se mluvilo o tom, že by se stavební úřady odloučily od těch městských. Jak se věci mají?

Poslanci to mají v návrzích nachystané, variant je ale několik. Uvidíme, jak dopadne v parlamentu rekodifikace stavebního práva. Uvažuje se, že by se stavební úřady odčlenily, zřejmě i s odborem dopravy a odborem životního prostředí. Nespadaly by už pod město, ale vznikla by samostatná instituce řízená nejspíše krajským úřadem.

Co si o tom myslíte?

Já si myslím, po zkušenostech, co mám, že by to tak nebylo dobré. Funguje tu zavedený systém a ona varianta je chystána tak, aby vešla v platnost 1. 1. 2021, což je hrozně rychle. Mám strach, že to bude příliš ve spěchu připravené a v nastavení proto vzniknou chyby.

Řeší se to i ve vztahu k zrychlení stavebního řízení. To ale prý stavební úřady příliš nedokáží ovlivnit, protáhne se bez jejich zavinění, víc ho ovlivní ostatní. Jak to vidíte?

V tom návrhu si představují, že stavební úřad bude za stavebníky vyřizovat skoro veškerá vyjádření dotčených orgánů, které tam jsou a po zkušenostech, které se stavebním právem máme, si to v praxi moc nedokážu představit, jak to bude fungovat. Lhůty na vyřízení žádosti jsou už z 90. let a moc se nezměnily, ale požadavky na pracovníky stavebních úřadů jsou teď natolik velké, že málo rozhodnutí se dá splnit ve stanoveném termínu.

Popište, co vše se musí zařídit, abyste rozhodnutí mohli vydat.

Schraňujeme jednotlivá vyjádření, ať od hasičů, hygieny, případně životního prostředí, správců sítí. Ale ta si stavebník sám nebo prostřednictvím projektanta musí zařídit. Pak je dodá na stavební úřad a ten vše prozkoumá a teprve začíná stavební řízení. Ta předpříprava trvá měsíce i několik let, stavební úřad má vydat rozhodnutí do tří měsíců.

V Luhačovicích vznikly za poslední léta i velké stavby jako Plovárna. U takových je nejvíc potíží?

Kupodivu z hlediska času nedá tolik práce povolit třeba plovárnu nebo stavbu Sportovního centra Radostova za 100 milionů. Větší problém a více času kolikrát zabere povolit zbudování 15 metrů plotu mezi sousedy, když jsou špatné sousedské vztahy.

Čím to je?

Velké stavby připravují velké organizace. Připravují na to veškerou inženýrskou činnost, dokumenty přinesou v pořádku a stavební úřad pak nemá tolik starostí jako s některým běžným stavebníkem rodinného domu nebo zmiňovaného plotu.

Ke stavbě se mohou vyjadřovat majitelé sousedních pozemků – v tom je ten problém, že se soused „zasekne“?

Nemůže námitky uplatňovat donekonečna, ale pokud věc jde na odvolací úřad, který přezkoumává celé rozhodnutí v kontextu, tak pak stačí, když dojde k pochybení třeba u špatného převzetí poštovní doručenky, kdy dopis doručovatel předá ne přímo majiteli, ale někomu, kdo bydlí s ním, a vše kvůli takovému pochybení musí začít znovu.

Všichni jistě slyšeli, jak řady staveb brzdí EIA (hodnocení vlivu na životní prostředí). To ovlivňuje hodně i vaši práci?

Nemáme tu moc dopravních či průmyslových staveb, které by pod to spadaly. Co se týká největšího průmyslového podniku Zálesí a.s., ten vesměs vytváří menší výrobní zařízení, které se pod to nedostanou, takže s EIA nemáme příliš zkušenosti ani potíže.

V centru Luhačovic se už dlouho řeší pod poštou plánovaná stavba objektu Arkáda společnosti Manag. Můžete přiblížit, proč stavba stále nestojí?

Investor řešil změnu způsobu zakládání stavby a Český inspektorát lázní na ministerstvu zdravotnictví měl obavu o ochranu léčivých zdrojů. Několik let se tak dohadovali, za jakých podmínek bude moci investor takto stavbu udělat, aby nenarušila minerální prameny. Hned v sousedství je pramen Elektra, sice aktuálně neslouží k pití nebo pouze ke koupelím, ale přesto je to jeden ze zdrojů minerální vody.

U pošty už přesunuli trafostanici, aby se Arkáda mohla realizovat. Myslíte, že se brzy stavba podaří?

Myslím, že stavbu již dotáhnou. Nezačínali s ní, pokud neměli jistotu, že půjde realizovat opravdu tak, jak chtěli. Na jaře by měli pokračovat, samozřejmě pokud nedojde třeba k nějakým problémům s financováním na straně investora

Která stavba tu z Vaší pozice dala Vám osobně nejvíce zabrat?

Byly to spíše ty drobnější věci ovlivněné mezilidskými vztahy, které trvaly i několik let. Ale moc konkrétní nebudu, ti lidé by se v dané záležitosti hned našli…

Dlouhodobý problém mají Luhačovice s dostavbou cyklostezky na Uherský Brod. Jde to řešit?

Problém stojí na tom, že jeden vlastník nechce prodat městu pozemek na Polichně i přes veškeré studie, které byly k tomu zpracovány. Město nemá dostatek prostředků, aby vlastníka přeplatilo. Nejde o stavbu, která podléhá režimu vyvlastnění, a město tak má svázané ruce.

Která stavba se Vám v Luhačovicích nejvíc líbí?

Jednak historické stavby jako hotel Alexandria, povedla se i rekonstrukce Radunu nebo Viola pod ním v Bílé čtvrti. V Luhačovicích vznikly naopak i některé stavby, které jsou podle mnohých příliš velké a do území se dvakrát nehodí, ale investor a stavebník splnili veškeré požadavky, které měli, takže nebylo v silách stavebního úřadu je nepovolit.

Než jste začal dělat na stavebním odboru, čemu jste se předtím profesně věnoval?

Začal jsem roku 1982 pracovat v tehdejších Pozemních stavbách Gottwaldov. Po sedmi letech jsem přešel k Lázním Luhačovice a od dubna 1990 jsem nastoupil do funkce na městském úřadu.

Co jste dělal pro Lázně?

Měl jsem za úkol připravit nový lázeňský ústav, který měl vzniknout na prostranství mezi Aloiskou a hotelem Palace. Bylo to nachystané, začaly i zemní práce na odvodnění svahu za několik milionů. Pak ale vláda rozhodla, že se nové stavby nebudou zahajovat s ohledem na to, že v republice byla velká rozestavěnost. Pod rozhodnutí spadala i zmíněná stavba. A měla být velká a to i s kinosálem a bazénem. Mělo jít o velký moderní hotel.

To by asi bylo hodně drahé…?

Tehdy ještě byly zdejší lázně státní, takže pokud na to měly přislíbeno dost prostředků, nebyl důvod, proč se do projektu nepustit. Naštěstí vše bylo zastaveno ve vhodnou dobu, byl to lepší případ, než kdyby se pak rozestavěná stavba nemohla dokončit.

Luhačovice naštěstí nemají nějaké výraznější torzo, které měl třeba krajský Zlín například na Čepkově nebo na Jižních Svazích, kde léta stála nedostavěná obchodní centra. Tady je snad pouze chátrající objekt hotelu u přehrady, což je ale už katastr Pozlovic…

To je původní Voroněž, bývalé svazácké školící středisko. Je nedostavěné, zruinované.

Pokud se objeví nějaké takové torzo, co s tím může dělat stavební úřad?

Má poměrně omezené možnosti. Pokud objekt nesplňuje předpisy, může nařídit provedení nějakých prací, ale nařídit něco stavebníkovi, pokud stavba neohrožuje bezpečnost, vlastně nejde. Takže jde spíš o rozhodnutí toho majitele, investora. Třeba objekt opraví nebo nabídne někomu jinému.

To je dost problém, že?

Ta Voroněž měla vydáno už i rozhodnutí na demolici. Už se odstranily vnitřní dělící příčky, které obsahovaly azbest. Příčky se proto musely odstranit za přísných bezpečnostních opatření, teď ale zůstala hrubá stavba a už záleží na majiteli, jestli odstraní i zbytek. To ale vyjde na desítky milionů.

Co jsou největší problémy starších staveb? Právě azbest?

To je trend, který se dříve podceňoval, třeba i naše „Sto třicet sedmička“ - budova MÚ v Masarykově ulici měla kvůli boletickým panelům tyto problémy. Ukázalo se, že obsažený azbest má vliv na zdraví osob a musí se s ním proto podle toho nakládat. Naštěstí tady je problém azbestu ojedinělý.

Než jste se vydal na pracovní dráhu, studoval jste předpokládám stavařinu?

Po základní škole jsem nastoupil na Střední školu stavební ve Zlíně. Dělal jsem pětileté studium, které mělo ale to specifikum, že jsme ho ukončili maturitou, ale přes prázdniny jsme při studiu i dělali praxi a skládali jsme pak zkoušky v oboru zedník, takže jsem zároveň i vyučený. Po maturitě jsem absolvoval VUT v Brně, Fakultu stavební. Dělal jsem obor Konstrukce dopravních staveb.

Nakonec jste dělal 30 let na úřadě. Myslel jste si při studiích, že se vydáte tímto směrem, nebo třeba stavět nějaké mosty?

Jsem původně právě statik betonových mostů, trefil jste se (smích), ale žádný most jsem kromě diplomové práce nenaprojektoval. Měl jsem i přislíbené místo v Dopravoprojektu v Brně. Nicméně díky tomu, že mi zlínské Pozemní stavby umožnily se po maturitě vyučit, měl jsem u nich závazek a musel jsem tam jít pracovat do projekce.

Co vás nejvíc baví na práci na stavebním úřadě?

Samozřejmě se liší pracovní den vedoucího a referenta, který řeší konkrétní spisy, kdežto vedoucí se ze své funkce musí účastnit i různých porad, chodí na jednání s vedením města a úřadu a na odbornou práci nemá tolik času. Je to zajímavá práce, každodenní styk s lidmi, skoro každé stavební řízení vyžaduje místní šetření v lokalitě plánované stavby. Tam se potkáváme jak s těmi, kdo chtějí stavět, tak s jejich sousedy. Musíme přitom hájit nejen zájmy stavebníka, ale i práva těch sousedů.

Teď se hodně kvůli digitalizaci katastrálních map přeměřují pozemky. Lidé kolikrát zjistí, že plac, který po léta brali jako svůj, jim nepatří a mají parcelu třeba užší. To také řešíte?

Příliš ne. My vlastně pracujeme s tím hotovým materiálem, ale je to tak, že lidé obvykle nepřicházejí o žádné rozsáhlé plochy, třeba desítky metrů pozemků nebo i míň, většinou to není velké procento té plochy. Každý ale hned vidí, tady mi ubylo 35 m čtverečních, ale přitom má třeba několik hektarů. Ty změny jsou způsobeny tím, že dnes se dokáže pozemek změřit pomocí družice na milimetry, kdysi před lety byly možnosti měření úplně jiné.

Jak moc technický vývoj ještě vaši práci ovlivnil?

Samozřejmě je to daleko jednodušší v tom, že spoustu věcí si člověk během pár sekund zobrazí na monitoru svého počítače. Ať snímek z pozemkové mapy či výpis z katastru nemovitostí. Předtím lidé nosili papírové výpisy, se kterými jsme pracovali, nic nebylo takto dostupné. Než získali výpis trvalo to nějakou dobu. Museli jet do Valašských Klobouk, často i autobusem, protože jinou možnost neměli. Tam dostali výpis z katastru nemovitostí a až pak teprve šli k nám.

I dnes máte na stole mnoho dokumentů. Odpadlo už papírování, tím že se něco převádí do elektronické formy, nebo se to naopak zhoršilo?

Papírů“ je ještě víc. Katastrální úřad chtěl například dřív ke geometrickému plánu jen razítko na počkání, nyní musíte na stavebním úřadě vyplnit žádost na dělení nebo scelování pozemků, počkat až přijdete na řadu, my pak jednostránkovým sdělením dáme vyjádření, jestli s tím souhlasíme. Dřív to byla otázka sekund, dnes otázka minut nebo dní. Toto konkrétně je ale rutinní práce. Dělat ji musíme zejména kvůli tomu, že v 90. letech začaly vznikat tzv. účelové geometrické plány.

Co to bylo?

Účastníkem stavebního řízení je soused. Když nebyly dobré vztahy, někdo dal třeba půlmetrový pás u hranice svého pozemku tetičce. Tato pak byla sousedem ve správním řízení a původní soused se už nemohl v řízení vyjadřovat. Na problém časem zákonodárci přišli, a proto se vše musí takto přezkoumávat. Když se zjistí, že jde o účelový geometrický plán, stejně se původní soused do řízení musí zahrnout.

Vy osobně děláte i oceňování nemovitostí, ne?

Ano. V roce 1993 jsem byl jmenován znalcem na oceňování nemovitostí a ve volném čase, pokud ho mám, rád nějaký posudek lidem vyhotovím.

Odhadní ceny jsou ale obvykle odlišné od tržních, ne?

Tak už to není. Teď je každý rok nová oceňovací vyhláška a ministerstvo financí se snaží, aby ceny tržní se přibližovaly vyhláškovým.

Kolik se vás tu na stavebním úřadu vystřídalo pracovníků – šlo o hodně kolegů?

Kupodivu u nás není velká fluktuace. Jsou tu dva kolegové, kteří tu jsou už od 80. let. Pak v 90. letech se tu vystřídali dva lidé, ale jinak je setrvalý stav. Pokud už sem člověk přijde, zůstává u toho.

Ovlivnilo vaši práci hodně období restitucí, lidé pak chtěli stavby opravovat?

Ani ne. Je to i tím, že velké majetky se tu potomkům Serenyiů vydávaly až teď. I tak jsou to hlavně lesy. I nějaké pozemky k zastavění, ale žádnou schůzku s nimi na téma možné budoucí výstavby a jejich záměrů jsem neměl.

Co Vaše koníčky mimo zaměstnání?

Ví se o mě, že rád jezdím v zimě na lyže, také hraji tenis, v létě je to i kolo a turistika. V rámci času a možností.

Třeba nějaký turnaj v tenise jste absolvoval?

Právě na skříni za vámi mám poháry (ukazuje), umístil jsem se skoro na každém turnaji Radnice cup. Často jsem se dostal na bednu, ale šlo spíš o setkání než o tenis, i když i ta prestiž vítězů byla velká.

Jste ženatý a máte syna, že?

Moje paní pracuje v Lázních Luhačovice a syn pracuje a bydlí v Praze.

Jde nějak ve vašich stavařských stopách?

Ne, od začátku si řekl, že chce dělat něco jiného než rodiče, protože manželka je původně taky stavařka, dopravní inženýrka, i když teď pracuje pro lázně na oddělení marketingu.

Která práce na stavebním úřadě se Vám nějak vryla do vzpomínek v tom dobrém?

Rád vzpomínám na povolení stavby kostela Svaté Rodiny. Tehdy se o vybudování kostela zasadili i tehdejší starosta pan Zicha a místostarosta pan Šůstek, který je ve stejné funkci i nyní. Největší problém byl získat kladné vyjádření Českého inspektorátu lázní, který měl starost o prameny, jeden přímo u kostela později i vznikl, takže to bylo určitě na místě. Kromě nutnosti přizpůsobení základů stavby, měl inspektorát ale navíc obavu, že se vysokou kostelní věží zhorší přirozené provětrávání lázeňského údolí. Tak jsme museli několikrát a nimi jednat, nakonec uznali, že to zásadní vliv mít nebude, dopadlo to dobře, ale příprava se zbrzdila o několik měsíců.

Kostel možná nebylo snadné přijmout i proto, že je to moderní stavba, řada je tu ale i těch historických. Jaká je vaše spolupráce s památkáři, pokud jde třeba o Luhačovice?

Je velké štěstí, že na MÚ Luhačovice má památkovou péči na starost paní magistra Mentzlová (je zařazena pod odbor ŽP), která je do památkové péče opravdu zapálená. Musí být u všech staveb v městské památkové zóně. Tedy zhruba v území od Oázy, přes ulici Zatloukalovu, směrem k Radunu a na druhou stranu do lázní, další hranice MPZ jde kolem kostela… Stavby v tomto území musejí mít kladné stanovisko od památkové péče.

Teď se otevírala opravená kolonáda, které se to týkalo. Stavba se zbrzdila, ale to myslím nebylo kvůli stavebnímu řízení či památkářům…?

Měli problém s výběrovým řízením na dodavatele kvůli dotaci, ve stavebním řízení problém nebyl.

Teď se chystá oprava vodoléčebného ústavu. To u vás už jistě bylo…

Tam je vydané územní rozhodnutí a Lázně připravují dokumentaci pro vydání stavebního povolení. Má tam vzniknout i ubytovací kapacita. Zachován bude určitou formou i bazén, který byl podle originálního návrhu napájen vodou z místní říčky, což samozřejmě ale bude řešeno po přestavbě jinak.

Když se v Luhačovicích vrtají nové léčebné prameny, dotýká se to i Vašeho úřadu?

To, co je v podzemí, má v kompetencích Inspektorát lázní, my maximálně kolem pramene můžeme vyhlásit nějaké ochranné pásmo. Pokud něco povolujeme, tak stavbu altánku, který pramen kryje, samotná technologie týkající se vrtu jde mimo nás.

Jak hodnotíte těch 30 let na úřadě a co bylo nejzajímavější?

Zajímavé bylo všechno, ale je nutné si uvědomit, že stavební úřad rozhoduje, a to se týká práv lidí. Když je nějaký spor, zkrátka musíte rozhodnout ve prospěch jedné strany a tím v neprospěch druhého. Už pak záleží na konkrétních lidech, jak se s tím dokáží smířit. Nejsme žádný soud, ale zákon nám říká, že některé námitky musíme řešit určitým způsobem. Stane se tak, že mi dodnes někdo neodpoví na pozdrav, ale to je spíš jeho problém.

Někomu jste určitě kladným vyjádřením udělali radost, tam jsou reakce pozitivní, ne?

Zejména starší generace je vděčná. Žila v jiné době, kdy byl za totality strach z úřadů. Když pak přicházejí něco řešit, zjišťují, že přístup se změnil, úřad je tu opravdu pro ně, poradí, pomůže. Celkově je ale o naší práci větší povědomí. Zejména se to týká tvorby územních plánů.

V čem?

Lidé se daleko více zajímají. Když se dělal územní plán v roce 1995, nikdo se k tomu z veřejnosti nepřišel vyjádřit. U změn ÚP v posledních letech se chodí vyjadřovat při projednání desítky občanů. Hlídají si při zpracování ÚP své požadavky a vědí, že je to základ výstavby a ovlivní to osobně jejich životy. Je to i o penězích. Například když se rozšiřují plochy určené pro výstavbu domů, je pak cena pozemků nesrovnatelná s původní zemědělskou půdou. Pokud někdo zažádá a zastupitelstvo uzná, že na pozemku lze stavět, může mu to přinést lukrativní zisk. Někdy ale žádost zastupitelé posvětit nemohou, protože to neodpovídá požadavkům na rozvoj města.

Autor: Nikola Synek

Mohlo by vás zajímat