Reklama
Reklama

Články

„Svoboda je důležitá,“ říká Luhačovjanka, která oslaví v listopadu kromě 30. výročí revoluce i vlastní třicetiny


15. 11. 2019

Blížící se 30. výročí sametové revoluce pro starší znamená vzpomínky na konkrétní události i hodnocení změn, které se po znovunabytí svobody odehrály. Sám jsem tu dobu už jako ne tak malé dítě zažil, v devíti jsem v televizi viděl, jak v Praze zmlátili příslušníci Veřejné bezpečnosti pokojné shromáždění studentů. Samozřejmě až v době, kdy se to podařilo o pár dní později do televize (kupodivu) prosadit. Nedokázal jsem to násilí pochopit a byl jsem rád, že se proti němu lidé vzbouřili. Zažil jsem předtím v 80. letech fronty na banány a na maso i stav, kdy vyhořela v ČSSR papírna a vzácností byl i toaletní papír. Jak ale bere listopad 1989 někdo, kdo tehdy teprve přišel na svět? Teď v listopadu slaví 30 let také Luhačovjanka Tereza Tomancová. Jak vnímáte výročí sametové revoluce,?

Člověk to tak moc nevnímá, protože se změny odehrávaly v době, kdy byl ještě v plenkách.

Zajímala jste se o to dění nějak hlouběji v pozdějších letech?

Učili jsme se o tom samozřejmě ve škole, ptala jsem se i doma, co se tím zásadního změnilo nebo jak to vnímali rodiče, když přijeli se mnou z porodnice a situace byla o hodně jiná, než když mířili tam.

Zajímala jste se o tu historii nějak hlouběji?

To ani ne, já žiji spíš pro současnost.

Kdybyste měla stroj času a mohla se podívat do dob revoluce, a co bylo před ní, využila byste toho?

Možná ano, abych měla srovnání a dokázala si líp představit, co bylo.

Některé rodiny byly výrazně zapojeny za socialismu do tehdejšího směřování společnosti, jiní byli režimem zase perzekvováni. Máte někoho z blízkých, kdo za komunismu byl popotahován, nebo někoho, na koho třeba dnes z uvedených důvodů tolik pyšná být nemůžete?

Myslím, že nikdo z rodiny nebyl zainteresovaný předtím do politiky, ale babička s dědou z jedné strany na minulý režim stále vzpomínají, jak jim bylo za komunistů dobře. Mně to samozřejmě přijde směšné, ale já tu dobu nezažila. Pro babičku je dnes všechno špatně, já si zas myslím, že by se mi nelíbilo, jak se žilo před listopadem. Svoboda je určitě důležitá.

Za totality nešlo třeba volně cestovat do cizích zemí. Počítám, že dnes svobody pohybu využíváte?

Jednou dvakrát do roka člověk rád vyjede svobodně za hranice, je to určitě super, že každý může jet, kam chce. Navíc, jak jsme v EU, tak už odpadla spousta kontrol na hranicích, pamatuji si ty dlouhé hodiny stání na hranicích při cestování ještě do Jugoslávie. To jsem ale byla ještě úplně maličká.

Dokážete si dnes představit, co bylo třeba za mého dětství běžné, že se doma dospělí s návštěvou o nějakém společenském tématu bavili a nám pak řekli, ať určitě nic z toho neříkáme ve škole, aby z toho nebyly potíže?

Asi ne. Dnes je to určitě jiné v tom, že dnešní generace, která má teď malé děti, to už nezažila.

Jsou pro Vás atraktivní filmy jako Hřebejkovy Pelíšky, Občanský průkaz či Pupendo, které doby před listopadem přibližují?

Třeba tohle jsou zrovna super filmy a člověk do té doby nahlídne, i když ho ta historie jinak moc nezajímá. To mi určitě dost dalo.

Dnes je možnost jít svobodně k volbám a svobodně si vybírat, pro koho hlasujete, ale je i bez problému, když volit nejdete. Jak to máte vy?

Já se k volbám snažím chodit, i když politiku tolik nesleduji, aspoň ne politické debaty, kde většinou stejně nikdo nic nevyřeší. Ale určitě jdu raději hlasovat, aby se dařilo něco měnit. Je to lepší než tam nejít a jen si na něco stěžovat nebo na někoho nadávat.

Jak se z Vašeho pohledu Luhačovjanky, která tu žije od narození, toto město za 30 let změnilo?

Vyrůstala jsem v paneláku na Družstevní, kde rodiče stále žijí. Město jde podle mě stále dopředu a vyvíjí se, což je dobře. Mění se ale doba. Dřív jsme běhali víc po venku. Dnes děti dost sedí u počítačů, takže je dobře, že se teď aktuálně řeší takové věci, jako že se staví skatepark nebo se chystá letní kino. Jde o to mladší generace vytáhnout zase ven, aby jen neseděly doma.

Co se Vám vybaví za vzpomínku z města z Vašeho dětství?

Z dětství mi ulpělo nejvíc, jak jsme chodili každý týden na Ottovku i s petkami, na ní jsme vyrůstali celé dětství, měli jsme pak výbornou imunitu, nebývala jsem nemocná. Dodnes chodím ráda na místní prameny a procházky do lázní.

Jako Luhačovjanka jste se zapojovala třeba do místního folkloru, nebo čím jste žila v dětství?

To ne, ale do ZUŠky jsem chodila na balet a do kroužků při DDM, to bylo úžasné, i ty akce, co dělají. Stále jsme běhali někde po venku s dětma z paneláků, hráli jsme černé ucho na klepači na koberce a skákali gumu – to dnes děti asi ani neznají.

Co jste měla za nejoblíbenější hračku? Za nás byly třeba stavebnice Merkur nebo Seva, holky měly panenky a pak myslím mončičáky. Vás v devadesátkách asi potkal tamagoči – jednoduchá digihra, kdy jste museli krmit pomyslné kuřátko, aby vám nepošlo, ne?

To jsem neměla, ale chtěla jsem ho.Měla jsem mončičáky, pak byli nejoblíbenější trolíci, takoví panáčci s růžovými vlasy dovrchu. Hodně jsem si hrála i se stavebnicí Cheva a později s legem.

To za mého dětství v osmdesátých letech v obchodech nebylo k dostání. Měli ho jen ti, jejichž rodičům se podařilo vyjet na Západ. Otec dělal v tehdy ve Slušovicích, tak se ven občas dostal, ale lego bylo pro nás děti i tak jako zázrak.

Já teď chtěla ale koupit třeba dřevěnou hračku, tahacího kačera pro své dítě. A kvalitní hračky taky není snadné sehnat, všechno je plastové a půlka z Číny. Určitě ještě když jsem já byla malá, nebyl třeba takový výběr potravin jako dnes, ale zase byly kvalitnější. Dnes se potýkáme s tím, že je sice v obchodech 150 druhů párků, ale půlka se skoro nedá jíst.

Svět má i dnes své problémy a i přes všechen facebook a internet je stále více složitý. Dokážete si představit, co bude za dalších 30 let? Obzvlášť když máte malé miminko?

Já žiji dneškem a nepřemýšlím moc, co bude za takovou dobu, to bych nikdy dítě mít nemohla. Je pravda, že mám první dítě těsně před třicítkou, což kdysi nebývalo, rodilo se daleko dřív. Doba to tak ale chce, dnes lidé víc řeší zaměstnání, potřebují vydělat na bydlení. Dřív, se mi zdá, možná lidé sháněli byt snáz, byly i různé podnikové byty. My teď žijeme v podnájmu a řešíme vlastní bydlení, ale z Luhačovic nechceme. K tomu facebooku a internetu bych řekla akorát to, že rodiče jsou zodpovědní za své děti a měli by věnovat dětem tolik času, aby nemusely u počítače trávit volný čas. Ale je to horší, když děti vidí, že rodiče dělají na mobilu to samé.

Zmíněné problémy s bydlením měli lidé vždycky, pokud jste viděla časosběrný dokument Manželské etudy z 80. let od Heleny Třeštíkové, tak tam bylo vidět, že bytová situace i vztahy se řešily kdysi stejně jako dnes. Zkrátka také to mladé rodiny neměly lehké. Zmínila jste, co lidi i 30 let po sametu trápí, co naopak považujete za největší pozitivum současných Luhačovic?

Určitě že je tu bezpečno a čisto, příjemné prostředí. Nemám strach ani o sebe, ani o své dítě.
Věříte, že svoboda, kterou jsme před 30 lety získali zpět, vydrží a za 30 let tu stále bude?

Já věřím že jo, určitě.

Uvědomíte si sama, že vlastně žijeme ve svobodě, když jste tu dobu předtím nezažila?

Je to těžké, ale už tím, jak má teď člověk dítě, asi to víc chápe. Protože i to, že má dítě, znamená, že nemůže dělat vždycky tak snadno vše, co by chtěl, protože musíte být stále s ním a věnovat se mu. Jak má do určité míry člověk takto svázané ruce, tak možná víc vnímá, co vlastně svoboda je. Rozhodně je dnes svoboda ale i ve výchově dětí, třeba dřív byly mantinely nastavené daleko striktněji. Dnes je dovoleno dětem téměř vše, co si zamanou, ale to taky není dobře.

Co byste popřála svému dítěti, až bude 30 jemu?

Ať jsou Luhačovice minimálně stejné jako dnes a třeba ještě lepší, ať je tu stále bezpečno, ať má kde bydlet a je tu pořád krásně. Snad se ale naše děti budou mít tak dobře, jako my, když jsme byli děti, snad se opět děti vrátí od počítačů víc k přírodě, to bych si přála, aby byly víc venku.

V 80. letech se teprve začalo otevírat téma ekologie, protože po 40 letech komunismu tu byla příroda opravdu zničená. Jak vnímáte ekologii dnes, kdy se na jednu stranu lidé snaží udržovat životní prostředí a vše je bio, na druhou stranu se dnes kvůli křečkovi dokáže zastavit na několik let výstavba dálnice?

Já si myslím, že by se mělo dbát co nejvíc o přírodu, třeba třídit odpady, co nejvíc dělat pro Zemi. Je hrozné, jak třeba plavou plasty v moři, nad tím by se každý měl zamyslet.
M
yslíte, že jsou lidé dostatečně aktivní a jdou prosazovat své myšlenky?

V určitých mezích jsou lidé možná aktivní, ale spíš mi přijde tady klid.

Připomínáme si výročí listopadu, Čína je stále komunistická a teď se protestuje v Hongkongu ve velkém proti tamnímu režimu a omezování svobody. To se dá možná trochu srovnat s protesty, které byly roku 1989 u nás. Mladí tam protestují, také jsou ale biti. Jak se díváte na to, že to tak stále na jiných místech světa je?

Prošel si to náš národ tady, asi si to musí projít i oni. Ale bojím se, že tam se to nezmění. Tamní vláda je vzhledem k velikosti Číny daleko mocnější, takže ty protesty možná nebudou mít takový dopad. Určitě je ale dobře, když se tam lidé postaví něčemu, co nechtějí. Nastolit tam demokracii ale bude těžké.

Autor: Nikola Synek

Mohlo by vás zajímat