Reklama
Reklama

Články

„Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš…,“ říká Jiří Šůstek, který je po letech opět místostarostou Luhačovic

místostarosta Jiří Šůstek
místostarosta Jiří Šůstek

7. 1. 2019

Po 12 let byl Jiří Šůstek vedoucím Odboru správy majetku (OSM) na luhačovické radnici. Odbor toho má na práci hodně a působení zde tak znamenalo i dobrou průpravu pro novou roli v práci pro město. Jiří Šůstek byl 1.11. totiž na ustavujícím zasedání zastupitelstva zvolen novým místostarostou Luhačovic. Práci ve funkci místostarosty ale znáte už z dřívějška, že?

To je výhoda, že se na radnici pohybuji už od roku 1990. Tehdy jsem nastoupil na čtyři roky také jako místostarosta. Říká se, že dvakrát člověk nevstoupí do stejné řeky… A je pravda, že je to dnes hodně jiné. Radnice tehdy byla „malá“.

Jak se to změnilo, za těch více než 20 let?

Tehdy po Sametové revoluci bylo určitě v lidech obecně více nadšení, bylo hned po převratu. Radnice měla jen okolo třiceti zaměstnanců, vykonávala se i nějaká státní správa, ale ne tolik, co dnes. To nastalo až se zrušením okresních úřadů a stanovením obcí s rozšířenou působností v roce 2002. Dnes  proto pracuje na Městském úřadě 60 lidí. Chod radnice je úplně jiný. Některé odbory dělaly tehdy i samosprávu, tedy přímo věci pro město. Vznikala Městská policie, posilovala se úloha měst.

Co radnici tehdy nejvíce zaměstnávalo?

Hlavní problémy byly podobné jako dnes, do toho bylo ale hodně vydávání majetku města v rámci restitucí. Třeba se vydávala tzv. Vládní vila, nebo objekt restaurace U Šímů a také dům, kde je dnes PP Mode. Tam přišla žádost o restituci v poslední možný den. Restituční nárok podali i potomci Serenyiů. Ale kvůli sporu o občanství se tehdy majetek nevydával a táhlo se to po soudech léta až do nedávného přiznání českého občanství Aloisi Serényimu. Protože české občanství toho, komu byl majetek zabaven bylo podmínkou, aby měl nárok na restituci.

K řešení restitucí původního majetku Serenyiů se teď město vrací, a po letech tedy i Vy…

To ano. Určitě by bylo pro všechny lépe, pokud by to bylo vyřešeno už tenkrát. Vydáváním majetku tak nastávají různé komplikace a to nejenom pro město. Ale musíme se s tím vyrovnat a při jednáních najít nejvhodnější řešení pro obě strany.

Město se za ta léta hodně změnilo, co je největší výzva nebo problematika teď?

Asi úprava sídlišť a řešení parkování. Tehdy nebylo tolik aut, nárůst dopravy se musí řešit celkově. V roce 1993 se rekonstruovalo autobusové nádraží. A teď po dvou desítkách let se opět připravuje jeho rekonstrukce a opět u toho budu. Projekt dopravního terminálu se má realizovat v roce 2020.  Před těmi více než 25 lety se také řešila otázka výstavby nového kostela, především kde bude stát.  Myslím si, že je dobře, že stojí na místě, kde je. Výrazně to pomohlo rozvoji života v centru města.

Jaké tehdy byly vlastně zvažované varianty?

Padaly i návrhy na výstavbu v zámecké zahradě, ale to nebylo reálné. Mluvilo se i o lokalitě směrem ke hřbitovu. Lidé by to ale měli do kopce a bylo by to úplně mimo centrum. V minulosti ale byly ještě jiné varianty. Původně měl stát kostel v místě, kde je teď základní škola. Ale později stát tyto pozemky farnosti kvůli stavbě školy vyvlastnil. Dokonce prapůvodně se uvažovalo i o tom, že by byl kostel na místě, kde je dnes radnice postavená v roce 1932 jako budova spořitelny. Tehdy to ale bylo mimo hlavní osídlenou část Luhačovic, tak to lidé kvůli vzdálenosti nechtěli.

Hovořili jsme o kostele. Vy sám jste teď v komunálních volbách kandidoval za křesťanské demokraty (KDU-ČSL) a jste věřící. Máte i syna, který se před pár měsíci stal knězem. Když se bavíme, blíží se Vánoce. Co pro Vás znamenají dnes, kdy se z nich stále víc stává komerční svátek?

Snažíme se, aby to pro nás komerční svátek nebyl. I u nás je příprava na svátky rušným obdobím. Vánoce jsou pro nás hlavně duchovní svátky, kdy si připomínáme narození Ježíše Krista. Jsou to zároveň svátky, kdy se na chvíli zastavíme a užijeme si vzácných chvil v kruhu rodiny a přátel. Určitě je škoda, že pro mnoho lidí dnes Vánoce skončí 24. prosince večer, když se rozdají dárky.

Rodina jste celkem velká, vy máte čtyři děti, že? Syn Jiří je knězem, jak jste to rozhodnutí bral?

Bylo to pro mě překvapení, že se tak rozhodl, ale jsem na něj hrdý. To poslání, které si vybral, určitě není jednoduché.

Co ostatní potomstvo?

Starší dcera je učitelka, učí v Brně na druhém stupni základní školy češtinu a základy společenských věd, další syn studuje na strojírenské fakultě VUT v Brně a nejmladší dcera je na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži.

Co Vaše žena?

Pracuje jako zdravotní sestra v lázeňském zařízení Ministerstva vnitra Hubert.

Zpátky k Vám. Jak začala Vaše kariéra – byla také spojená s cestovním ruchem, ne?

V roce 1994, když jsem končil jako místostarosta, domluvili jsme se s tehdejším starostou Karlem Zichou, že buď budeme pokračovat oba jako tým nebo ani jeden. Nakonec jsme na uvolněné pozice ve  vedení města nešli. On se vrátil do společnosti Zálesí a já dostal nabídku od spolužáka, který měl cestovní kancelář v Praze a chtěl ji rozšířit o pobočku ve Zlíně. Mám vystudovaný obor Ekonomika služeb a cestovního ruchu na VŠE v Praze a předtím jsem dělal střední hotelovou školu. Tak jsem té nabídky zapojit se do práce v cestovním ruchu využil. Dělali jsme zejména zajištění služebních cest na klíč pro různé firmy, tedy zajištění letenek, hotelů, půjčení aut a podobně.

I přesto jste ale nezanechal ani práce pro město…

V dalším období jsem byl ještě radní, pak v zastupitelstvu a dlouho také předseda finančního výboru.

Jak jste se dostal zpět k práci na radnici v roli úředníka?

Když město vypsalo výběrové řízení na vedoucího odboru správy majetku, využil jsem té příležitosti  a přihlásil se a podařilo se mi uspět. Na město jsem nastoupil v březnu 2006.

V rámci Vaší profesní dráhy mě zaujalo, když jsem zjistil, že jste byl určitou dobu i v představenstvu Lázní Luhačovice, a.s. Jak to bylo?

To bylo ještě v době, když jsem byl v 90. letech místostarostou a radním. V představenstvu Lázní jsem byl za město, které mělo v té době po privatizaci státních lázní v nově vzniklé akciové společnosti tři procenta akcií. Byla dohoda, že město bude mít zástupce v představenstvu. Já jsem měl tehdy v kompetencích na radnici i cestovní ruch, tak jsem tam byl navržen.

Teď už město podíl v Lázních dávno nemá a vše je jinak. Přibližte ale tehdejší situaci.

Popis jednání o variantách privatizace státního podniku by vydal na samostatný článek. Na základě rozhodnutí Ministerstvo zdravotnictví a Fondu národního majetku se Lázně Luhačovice privatizovaly  v kuponové privatizaci jako celek. Lázně po kuponové privatizaci vlastnily z velké části různé privatizační fondy. Později, když se změnila vlastnická struktura, tak mohl většinový vlastník vykoupit akcie menšinových vlastníků. Mé tehdejší působení v představenstvu bylo ale v něčem i dost náročné.

Proč?

Jako člen představenstva jsem byl povinen hájit zájmy Lázní. Na představenstvu mi vytýkali, že mám víc hájit zájmy Lázní, na městě zase, že musím víc hájit zájmy Luhačovic. Někdy se ty zájmy samozřejmě střetávaly a to byl problém, třeba když měly Lázně na nás požadavky z hlediska kultury nebo údržby prostranství.

Určitě by se na členstvu v představenstvu dala najít i pozitiva, ne?

Byla to určitě velmi zajímavá zkušenost, protože v představenstvu byly skvělé osobnosti, od kterých se dalo mnohé naučit. Třeba tam byl tehdejší ředitel brněnských veletrhů. Další byl zástupce fondu České spořitelny, rovněž velmi zběhlý v obchodní branži. Měnila se struktura firmy, kterou nově směřoval tehdejší ředitel Lázní ing. Krůžela. Rekonstruoval se hotel Palace a připravovala se rekonstrukce Jurkovičova domu.

Co říkáte dnes na vztahy Lázní a města?

Ta doba je úplně jinde, už jen tím, že tehdy byly Lázně Luhačovice úplně dominantní lázeňskou společností, dnes jsou tu další dvě velké společnosti, které se lázeňství také věnují.  Určitě je na čem ve vztahu k Lázním Luhačovice stavět. Osobně si myslím, že je dobře, že se s Lázněmi za minulého zastupitelstva uzavřela dohoda týkající se přispění města na údržbu lázeňského areálu. Zajímal jsem se i o soud, který začal probíhat a byl jsem i na prvním stání. Co s dohodou bude později, ukáže čas. 

Jako místostarosta máte teď z pozice člena vedení města v kompetencích i oblast majetku. Částečně tak navazujete na dlouholetou práci vedoucího OSM. Některé objekty se právě opravily – knihovna, budova 137 na Masarykově ulici, kde je mimo jiné část městského úřadu. Co se chystá dál?

Hlavně určitě postupná oprava sídlišť, pak z těch velkých investic dostavba nového pavilonu základní školy nebo třeba přestavba druhé budovy ZŠ pro účely DDM a zřejmě i pro ZUŠ, kterou ale zřizuje Zlínský kraj.

V jaké fázi je to vše teď v půli prosince 2018?

Pro dostavbu pavilonu ZŠ se dělá stavební dokumentace, do Vánoc má být hotová projektová dokumentace pro výběr zhotovitele, aby se z kraje roku 2019 mohl vysoutěžit dodavatel stavby a zhruba od dubna by se mohlo začít stavět a o letních prázdninách 2020 by mělo být hotovo. Návazně by se měla začít také připravovat přestavba ZŠ II (bývalých jeslí).

Co ty další věci?

Projektová dokumentace (PD) na revitalizaci sídliště Masarykova má být v roce 2019 hotová a budou se hledat dotační tituly, které by mohly finančně pomoci s realizací stavby. Zároveň se pak začne zpracovávat PD na další sídliště.

Co se ještě chystá?

V roce 2019 to bude rekonstrukce křižovatky ulice Družstevní a Hrazanské (u domova seniorů). V roce 2020 se bude rekonstruovat autobusové nádraží. Na tuto akci jsme získali dotaci. Mohlo by se začít už v roce 2019, ale protože se nedaleko chystá stavba pavilonu ZŠ, není možné dělat obě akce zároveň kvůli dopravním komplikacím.

Těch návazností u staveb je spousta. Běžný člověk si možná neuvědomí, co vše opravy a budování komplikuje, nebo že je vhodné někdy s opravou vyčkat. Třeba chodník na Masarykově ulici se teď obnovoval, až když se pod něj ukládal nový optický kabel, aby se nerozkopával na dvakrát. O jaké další věci jde?

Je to většinou opravdu vazba na různé inženýrské sítě. Nebo třeba jsou další případy, jako nový chodník v ulici Hradisko. Ten se dělal zase jako vyvolaná investice, když Zlínský kraj v ul. Hradisko opravoval silnici, která mu patří. Kdy jindy nový chodník dělat, než zároveň s cestou? Dva roky zpět se obdobně chodník opravoval v Uherskobrodské ulici ve směru od Penny marketu k zámku. Ale nejvíc investice ovlivňují přeci jen inženýrské sítě a také majetkové záležitosti.

Kde to bylo nejvíce?

Například u lávky přes řeku za Albertem. Někdo řekne: „Výměna lávky, to nic není, to bude hned!“ Jenomže na té lávce je také elektrické vedení a plynové potrubí. A po roce a půl se bohužel stále řeší, jak to se sítěmi bude při umístění nové lávky. Majitelé sítí mají své požadavky a podmínky a jsou to složitá jednání. Přeložka sítě je vyvolaná investice, kterou pak musí zaplatit město a jde o to, kolik to bude stát.

Na kolik to v tomto místě vyjde?

Plyn může jít buď pod řekou, což by stálo asi 600 tisíc. Nebo bude opět zavěšeno potrubí na lávce, to by stálo asi půlku. Pokud by šlo vedení elektřiny pod řekou, stálo by nás to asi 400 tisíc, při zavěšení opět asi polovinu, takže chceme tu levnější variantu. Teď se v půli prosince umístí za Albert místo dočasně pronajaté skládací lávky nová lávka patřící městu. Zatím musí být ale tam, kde je lávka dočasná. Pro její trvalé umístění se musí ještě dobudovat nové základy v místě starého mostku a právě tam pak zároveň přeložit sítě.

To je dost problémů na jednu lávku! Co jste vůbec musel řešit jako vedoucí OSM nejkomplikovanějšího?

Je to dlouhodobý problém, při kterém se stále z majetkoprávních důvodů nedaří dobudovat stezku mezi Biskupicemi a Újezdcem. Není možné se domluvit s majiteli potřebných pozemků, a proto je cyklostezka jen po Biskupice a dál to stojí.

Není tam možnost pozemky vyvlastnit ve veřejném zájmu?

Podle zákona cyklostezka mezi takové stavby nepatří, takže není jiná varianta než se domluvit, což tam zatím nejde a velmi mě to mrzí.

Lidem jde obvykle o peníze, nejde jim prostě připlatit a přesvědčit je?

Není to jen o penězích, někdo má různé další podmínky a někdo o možnosti cyklostezky s námi nechce vůbec jednat. K otázce peněz jsme se tak vůbec nedostali. Ta jednání zkoušíme vyvolat pořád na mnoho způsobů, ale stále neúspěšně.

Co další komplikované investice města?

Náročná byla určitě stavba Městské plovárny, a to jak z hlediska založení stavby, tak technologií. Velké komplikace byly u pěší zóny Dr. Veselého, když se např. odkryly telefonní sítě staré 80 let a musely se nějak zachovat. Nebo když se objevily inženýrské sítě, ke kterým se nikdo nehlásil. I vybudování opěrné zdi tam bylo náročné. Do toho v průběhu stavby přišly problémy ve firmě, která stavbu realizovala, což se nakonec projevilo zpožděním realizace o měsíce. V té chvíli jsme byli vůči této firmě bezmocní. Navíc šlo o stavbu podpořenou dotací, takže kromě všech problémů jsme museli ještě hlídat dodržení dotačních podmínek. Byl to asi nejproblematičtější projekt a jeho zdržení bohužel hodně ovlivnilo život Luhačovic a také všech majitelů provozoven na ul. Dr. Veselého.

Vy jste tu ve městě myslím rodákem, ne?

Rodiče se sem přistěhovali a já už se narodil tady.

Jste i patriot, který sbírá třeba historické pohlednice Luhačovic, že?

Sbírám pohlednice i staré lázeňské pohárky, zajímá mě všechno spojené s historií Luhačovic. Není to pro mě důležité z hlediska vzácnosti pohlednice, ale třeba, když jsou na obrázku místa, která dnes vypadají úplně jinak nebo když zobrazuje stavby, které už nestojí.  Už na to ale nemám tolik času.

Jak jste se k tomu sběratelství dostal?

Základ je po dědečkovi, který měl tak 100 pohlednic měst, kde byly i mnohé zajímavé z Luhačovic. Já jsem je s oblibou prohlížel a porovnával změny. Třeba u Jurkovičova domu byla dříve stavba, která dnes už neexistuje. Byla tam i trafika, kde právě dědeček prodával a já tam za ním jako malý kluk chodil. Nebo se změnila lokalita u pošty, kde býval kdysi mléčný bar.

Kolik těch věcí ve sbírce máte?

Pohlednic určitě přes dva tisíce, pohárků víc než 50.

Co Vaše další koníčky?

Největším je asi rodina, na další nezbývá čas. Kdysi jsem sbíral odznaky, rekreačně jsem hrával fotbal, občas tenis. Dnes se spíš jdu projít ven. Býval jsem více aktivní v Junáku v Pozlovicích, když tam chodily mé děti. Pomáhal jsem středisku a jezdil vařit na tábory. V dětství jsem se věnoval folklóru, byl jsem ještě za paní Haluzové v Malém Zálesí.

Zpátky k radnici. Co se ještě chystá za investice, o čem jsme nemluvili?

Zpracovává se projektová dokumentace na opravu ulice Hrazanská, řeší se PD k mostu přes řeku směrem k Penny marketu. Nový most bude stát odhadem asi 12-13 milionů, ale je to jedna z nezbytných investic.

Co investice v místních částech?

To budeme řešit s osadními výbory, které se teprve nově zvolí. S nimi se bude řešit, co tamní lidi nejvíc trápí a co by se mělo udělat. Např. v Kladné Žilín jak naložit s někdejší školou. V Kladné Žilín by se každopádně v roce 2019 měla opravovat krajská silnice a město s tím opět spojí opravu chodníků, což Luhačovice bude stát asi 1,5-2 miliony. V Polichně se asi bude dobudovávat zázemí za někdejší školou, pro SDH Polichno se má pořizovat nový dopravní prostředek a chtěli bychom tam upravit zázemí pro SDH. Na Řetechově chceme pomoci s postupným dobudováním areálu u hřiště a také s opravou bývalého školního objektu, který teď slouží pro spolkový život. Obce jsou nedílnou součástí Luhačovic, ale město má jen 5000 obyvatel a tak ani jeho prostředky z daní nejsou nijak závratně vysoké. Nejde proto hned uspokojit všechny požadavky obyvatel na opravy ani přímo ve městě ani v městských částech. Musí se vždy sladit priority.

Třeba na Řetechově se aktuálně řeší i problém nedostatku vody, ne?

Tamní vrty v období sucha nestačí. Jen letos na Řetechov musely vodárny navážet asi 700 kubíků vody. Takže se řeší, že se bude muset udělat propojení vodovodního řadu z Pozlovic. Tyto asi 2 km potrubí by měl předběžně na základě jednání financovat VaK Zlín. My jsme slíbili vyřídit majetkové záležitosti s dotčenými pozemky. VaK Zlín zajistí projekt a v příštím či přespříštím roce se plánuje realizace. 

K tomu, aby se opravovalo to, co opravdu občané považují za důležité, by měl přispět i zvažovaný participativní rozpočet, kdy by o určité částce na investice rozhodovali přímo občané. Jak to s tím bude a kdy?

To opravdu chceme. Rozpočet na rok 2019 je už ale v takové fázi projednání, že z časových důvodů bychom nestihli nastavit pravidla pro výběr priorit a jejich schvalování občany. Participativní rozpočet by měl začít fungovat od roku 2020.

Jaký je vůbec největší rozdíl v práci vedoucího odboru a místostarosty?

Neřeším jen ty majetkové věci, jako dosud, ale i další. Nejsou to jen věcná břemena s uložením sítí, směny a prodeje pozemků, kompletní zajištění investic, opravy městského majetku, ale mám na starost také sociální oblast a další věci. I to spektrum jednání, která vedu s různými subjekty, je tak daleko širší. Na radu a zastupitelstvo toho musím nastudovat daleko více.

Jako člen rady i oddáváte. Už jste teď takto obřad vedl? A jaké to je, když se stejně půlka lidí rozvádí?

Koncem listopadu jsem už jeden pár oddával. Pocit je to příjemný. Nezbývá než popřát novomanželům, aby jim to spolu v manželství vyšlo, aby byli šťastní a aby jejich svatební den byl krásný a pohodový. Když jsem oddával v 90. letech, šlo to jen na radnici, teď bývají svatby různě na hotelích nebo někde venku. Tehdy navíc nešlo zpočátku být oddán pouze farářem v kostele bez civilního obřadu, takže svateb na radnici bývalo daleko víc, třeba osm za jednu sobotu.

Potkáváte ty lidi, které jste oddával tehdy?

Některé občas ve městě vidím, ale že bych řešil, jestli to tomu páru vydrželo, to ne. Teď možná budu oddávat i děti některých z nich. Své děti asi ne, protože tam předpokládám svatbu v kostele. Já jsem se před lety ženil na úřadě v Luhačovicích a v kostele v Pozlovicích. Na úřadě nás oddával pan Horsák.

Teď jste představitelem města zase Vy a do nejužšího vedení Luhačovic jste se dostal po komunálních volbách, kdy Vám lidé dali vůbec nejvíce hlasů ze všech kandidátů. To asi potěší, ne?

Určitě ano. Především to ale beru jako velký závazek vůči občanům. Zároveň to vnímám i jako ocenění své práce na radnici na odboru správy majetku. Doufám, že důvěru spoluobčanů nezklamu. 

Autor: Nikola Synek

Mohlo by vás zajímat