Reklama
Reklama

Články

Chtěli bychom za rok hrát divizní soutěž, říká šéf FK Luhačovice Zdeněk Červenka


27. 7. 2018

Se šéfem Fotbalového klubu Luhačovice Zdeňkem Červenkou mladším jsme se sešli, když probíhal největší fotbalový svátek, právě se hrály zápasy osmifinále mistrovství světa. Řeč tak byla nejen o úspěších luhačovických fotbalistů, ale i o bojích na trávnících světového mistrovství. Jako vrstevníci jsme si na úvod potykali, takže rozhovor uvádím v této podobě. První otázka byla nasnadě. Určitě mistrovství sleduješ, že?

Samozřejmě. Je to jen jednou za 4 roky, třeba v hokeji je MS každý rok. Jenž ho hraje jen pár států - Kanada, USA, země z Evropy, Rusko... MS ve fotbale je ale globální akce na úrovni olympiády, bojů o postup se účastní snad všechny národy, fotbal  je celosvětový fenomén.

Co se ti zatím líbilo nejvíce za utkání?

Jak hrála Francie osmifinále s Argentinou. To bylo neskutečné! Co tam za Francii předváděl Mbappé, bylo skvělé. Všem utekl, pak ho i faulovali, kopala se penalta. Francie ve skupině nehrála tak skvěle, ale po tomto utkání jsou pro mě velkými favority.

To můj tajný tip je zatím Švédsko s  jejich neprostupnou obranou...

Je to úplně jiný styl. Mám rád ten útočnější. Ten hrají i Chorvati, ale teď mě trochu zklamali, když osmifinále proti Dánsku vyhráli až na penalty, kopané po nerozhodném stavu 1:1.

Penalt je na MS hodně i přímo v utkáních. Souvisí  i se zavedením videorozhodčího…

Je dobře, že se zavedl, i když i tak byly některé penalty diskutabilní a některé se nepískly.

Třeba právě Švédové byli faulováni ve vápně a mělo se kopat, že?

Já myslím hlavně jednu situaci, když byli fotbalisté v hlavičkovém souboji a jeden druhému hlavičkoval míč do ruky. Bylo to v nekontrolovaném pohybu, ale i tak se pískla penalta. Co ale s tou rukou má dělat? Já bych to nepískl.

Také jsi soudcoval?

Párkrát, ale jen u mládežnických utkání.

Při  soudcování se člověk asi dost naběhá, že?

No na úrovni MS to jsou kilometry. Rozhodčí musí být i osobnost, aby prohřešky hráčům dokázal vysvětlit, udržel si pozornost. Není to jednoduché a je to nevděčná činnost.

Mluvili jsme o penaltách. Na ty koncem května FK Luhačovice vyhrál Pohár hejtmana, což bylo spojené s načtením soupeřových hráčů. To se na této úrovni moc nestává…

Náš dorostenecký brankář  Michal Piják je nadšenec a předem se podíval na poslední zápasy Morkovic, které rozhodovaly penalty. Udělal z toho nějakou statistiku a pak radil našemu gólmanovi, kam která penalta může jít. Určitě byl rozstřel i o štěstí, každopádně Michal dost pomohl a má zásluhu.

U penalt na MS komentátoři hovoří o psychické stránce. Kolikrát i největší hvězdy nevsítí. Penaltu nedal Ronaldo, Messi. I jim nervy pracují...

To musí být obrovský tlak, na stadionu se na ně dívají desetitisíce lidí a jde o hodně.

Ty sám jako hráč Luhačovic jsi kopal hodně penalt? Jak jsi byl úspěšný?

Kopal jsem jich opravdu hodně. A skoro všechny proměnil. Stačí to kopnout k tyči a obvykle to vyjde. Ale v našich utkáních ten tlak není zdaleka takový. Je to něco jiného.

Jako klub máte teď samé úspěchy. Vloni jste vyhráli Krajský přebor, letos Pohár hejtmana. Béčko vyhrálo Okresní přebor a postoupilo.

S béčkem tak budeme hrát 1. B třídu, což už je krajská soutěž. Áčko je teď jen ob jednu třídu výš - jsou 3 soutěže: Krajský přebor, co hraje áčko, pak 1. A třída a 1. B třída, kterou bude teď hrát naše béčko.

Sestavy A-týmu a béčka se v FK Luhačovice dost prolínají. Ty hraješ hlavně za béčko ne?

Ale třeba teď jsem hrál za áčko v posledním utkání a to jsme vyhráli v Holešově, což byl jeden z kandidátů na postup do divize, který o to měl zájem. My je ale i v kombinované sestavě porazili 1:0, takže o postupovou pozici přišli.

Nelituje se rozhodnutí, že do divize nešlo áčko Luhačovic? Po loňském zisku titulu v KP ta možnost postoupit byla...

Díky 3. místu jsme mohli postoupit i letos. Nechce se nám ale jezdit za zápasy tak daleko, je to amatérský sport, už by to člověka tak nebavilo.

Luhačovický klub se trochu ale prolíná se zlínským klubem, který patří tvému otci. Je tu trochu i taková farma pro Zlín.

To ale 80 procent týmů v krajském přeboru má i hráče z okolí a ne jen své odchovance. Poskládané je to různě. Není tolik hráčů, ani dětí a tím ani pak dospělých fotbalistů z domácí líhně.

Co pro to dělat, aby se zajistili?

Děláme nábory, snažíme se šikovné kluky stáhnout k nám. Máme třeba spolupráci s Pozlovicemi. Je domluva, že nám budou posílat šikovné kluky, my jim je pak vrátíme jako fotbalisty-muže a zpátky je pustíme bezplatně.

Jak se vůbec řeší přestupy na úrovni lokálních klubů jako jsou Luhačovice?

Tak 2 roky platí změna v přestupním řádu. Od 1. do 20. 6. je období volného přestupu, kdy si tým může požádat o jakéhokoli hráče, který s tím ovšem musí souhlasit. Může přejít bez potíží, platí se to tabulkovou cenou. Ta se zprůměruje podle síly týmu ze kterého a kam přestupuje. Cena za přestup na této úrovni se pohybuje mezi 15 a 30 tisíci korun.

V profi týmech jde o miliony, ve světě i o miliardy, tak jsem si to chtěl ujasnit.

V profesionálním fotbalem vlastní kluby hráčská práva. Tzn. že hráč se uváže určitému klubu, který mu platí mzdu. V průběhu této smlouvy může klub hráče prodat, samozřejmě se souhlasem hráče, do jiného klubu. Pokud smlouva skončí, hráč je volný a může jít zdarma. Na té naší úrovni dřív, když nebylo období volného přestupu, tak pokud chtěl hráč přestoupit a klub nesouhlasil, měl smůlu. Musel leda půl roku nehrát a pak byl zase volný, ale kdo by chtěl nehrát? Takže se to úpravou zlepšilo.

Kolik máte teď zhruba v luhačovickém kádru těch, kdo nejsou místními odchovanci?

Tak půlku. Ale za naše beru i ty, kteří třeba jsou z okolí a od dorostu hrají za nás. Třeba nejmladší brácha tu byl v mládeži, ale hrával za béčko ve Zlíně, když byl na střední. Potom se vrátil sem.

Na příjmení Červenka v Luhačovickém fotbale se musim zeptat. Je vás tu nějak víc Červenků. Až v tom mám místo fotbalu spíš hokej...

Mimo mě je tu Ondřej a Štěpán, to jsou bráši, pak David, to je vzdálený bratranec. No a Broňa Červenka, to ale není rodina.

Je ale taky odtud a hrál i první ligu, ne?

Není myslím přímo z Luhačovic, ale z blízkého okolí. Hrál úspěšně 1. ligu, byl v Drnovicích, v Baníku Ostrava, působil i ve Zlíně.

Ted´ale dělal i trenérskou funkci v Baníku, že?

Dělal tam na podzim asistenta trenéra, jako trenér tam ale je od jara pan Páník a asi si nesedli, takže byl na jaře Broňa bez trenérského angažmá a jen hrával za nás. Teď má trénovat Kroměříž.

Říkal jsem si, jak stíhal hrát za Luhačovice a přitom trénovat v Ostravě...

Na podzim hrál taky za nás kvůli pracovním povinnostem jen asi 4 zápasy, což je pochopitelné, Ostrava je daleko. To David Hubáček, který za nás hraje a je asistent ve Zlíně, zvládal zápasů víc. Domácí všechny, venkovní podle rozlosování. Hrával dřív taky ligu - za Zlín a má titul ze Slávie, se kterou hrál i Ligu mistrů.

K trénování: Ty máš také trenérskou licenci, ale nižší, ne jak hlavní trenér Luhačovic Honza Jelínek s áčkovou licencí UEFA, že?

Mám céčko, tu nejnižší. Pomáhám v trénování s B-týmem, konzultuji v áčku. Chtěl bych si lepší licenci dodělat. Mám syna, předpokládám, že bude hrát fotbal, když je se mnou denně na hřišti,  tak bych se chtěl pak víc trenérsky věnovat mládeži. Ale získat trenérské licence není jen tak, je to několik víkendů, člověk tomu musí obětovat peníze i čas. A někteří licenci složit nezvládnou.

Od trenérských plánů k plánům klubu. Jaké jsou cíle pro novou sezónu?

S béčkem je to jednoduché, tam jsme postoupili do vyšší soutěže, kde chceme hrát v horní půlce tabulky. S áčkem je to složitější. Tuto sezónu bychom konečně rádi postoupili, protože vznikne na Moravě další, třetí divize. Je to kvůli tomu, že se ruší juniorské soutěže fotbalistů do 21 let. Juniorky budou mít možnost se přihlásit do 3.ligy či divize. A protože se už nebude cestovat na venkovní zápasy tak daleko, máme zájem do takové divize postoupit. A o postup se bude hrát právě v nové sezóně.

Kolik týmů z Krajského přeboru postoupí?

Dva, možná 3 nejlepší, to se ještě neví, podle počtu týmů. Nejspíš by v této divizi hrály manšafty z Olomouckého a Zlínského kraje, to už by se ježdění po zápasech dalo zvládnout. Tak pokud udržíme kádr a podaří se postup vybojovat, byla by škoda do vyšší soutěže nejít.

Co aktuální posily kádru?

Spíš jsme doplňovali béčko, u áčka, kde je kádr dost kvalitní, je důležité hlavně, aby byli všichni zdraví. To byl právě koncem sezóny problém, protože hodně kluků bylo zraněných a dávalo se to těžko dohromady. Pak nás v posledním kole hrálo 7 včetně mě za áčko i o den později za béčko. To bylo dost náročné.

Fotbal nejsou jen hráči, ale i diváci. Plánuje se, že na SC Radostova by se u hřiště s přírodní trávou měla vybudovat tribuna, která chybí.

Je to samozřejmě o penězích. Klub chce sehnat spolu s městem nějaké finance, aby se to mohlo realizovat. Je to o dotacích.

Když se brala dotace na novou umělku, pronajalo se hřiště klubu, aby mohly jít dotace přes něj.

Ta podpora, pokud by žádalo město, byla max 50%, přes nás šlo 70. Jedná se o to, že se tak každopádně zhodnocuje městský majetek. Navíc díky umělce se to městu dále vyplácí, jezdí sem trénovat jiné sportovní kluby, které platí nájem, konají se tu agility závody.

Když jsme u umělky, na čem hraješ raději? Na umělce nebo na přírodní trávě?

Na trávě, vibrace na klouby jsou na umělce daleko horší než na přírodní trávě.Umělka je sice pocitově měkčí, ale při skluzu zůstane ta tráva na místě. Nevykopneš drn a náraz jde do kloubů.

S tou novou tribunou to aktuálně vypadá jak?

Ředitel SC Radostova zpracovává studii, na to má peníze v rozpočtu. Pak se počká, až se vyhlásí nějaké dotace.

Pro kolik lidí by hlediště mělo být koncipované?

Určitě tak 100 až 200 lidí.

Jak tam ale diváky dostat? Přes úspěchy klubu se jim na fotbal moc nechce. Hřiště je na kopci, dál od centra. Neubírá diváků i to, že se utkání KP vysílají živě na internetu?

To je otázka, ale streamování je určitý komfort, který je dobrý, když se hraje venkovní utkání. Tam by se diváci z Luhačovic těžko vypravili. Ale jinak je složité dostat lidi na fotbal, i když auto má dnes každý, aby se přijel podívat. Já ale říkám, že to stejně hrajeme hlavně pro sebe. Baví nás to, byli bychom rádi, kdyby se ta divácká kulisa zlepšila, ale hrát budem dál stejně.

Které bylo utkání s nejvíce diváky, kdes nastoupil i Ty?

To bylo před pár lety, když jsme se taky probojovali do finále Poháru hejtmana. Bylo tam několik set lidí, ne jako letos, kdy to bylo přes 1000, ale i tak dost. Ale hrávali jsme zajímavé zápasy třeba před 10 lety, když se hrálo s Újezdcem nebo s Uherským Brodem, tak to tu bylo kolem hřiště  obsypané, hrálo se na umělce. Nevím, kolik bylo domácích a kolik přespolních, ale sešlo se třeba pět šest stovek diváků.

A uplynulo 10 let a je s těží sotva stovka lidí na zápase, to je trochu škoda...

Ale těším se, jak budeme jezdit s béčkem po té vyšší soutěži s hodně kluby z okolí Hradiště, Zlechov, Drslavice, Šumice. Na vesnicích není tolik jiných lákadel, jako v lázeňských Luhačovicích, takže tam lidi na fotbal chodí, tak se můžeme těšit na lepší diváckou kulisu. Možná  bude po úspěších lepší i kulisa na zápasech áčka, určitě jestli pak postoupíme do divize.

Klub je hodně propojený s prvoligovým zlínským, který vlastní tvůj otec. A to nejen z hlediska hráčů, ale výhody to má i další, třeba že od nich máte dresy.

Jsou to žlutomodré, ale i bílé Adidas, které nám dali. Je to určitě výhoda. I hráči, kteří sem chodí ze Zlína, Honza Jelínek, který tu trénuje je taky ve zlínském klubu. Je ale Luhačovjan, tak mu není rozhodně jedno, když trénuje a hraje i tady za svoje město. Je místní rodák, s fotbalem tu začínal a postupně se vypracoval a zahrál si i v ligových klubech.

Pak se už ale dal na trenéřinu…

A dělá to opravdu dobře! Jsem moc rád, že i přes jeho nemalé vytížení je ochotný trénovat v Luhačovicích. Jeho příchodem se luhačovský fotbal hodně posunul. Samozřejmě luhačovský fotbal je o mnoha lidech, kteří se podílí na chodu klubu, vytvářejí kvalitní podmínky pro hráče či trénují mládeže. Všichni to dělají ve svém volném čase. Bez těchto “nadšenců” by to fakt nešlo! Za to jim patří velký dík!

Ty jsi ve funkci předsedy klubu jakou dobu?

Už dlouho, tak 10 let, ale jeden čas mě vystřídal někdejší starosta Franišek Hubáček. Je pravda, že po příchodu Honzy Jelínka na post trenéra se to hodně zvedlo, on dokáže i skvěle motivovat hráče v kabině, tréninky jsou kvalitní, zábavné, ten styl, který chce hrát, je pro hráče atraktivní.

K jakému z top klubů by se herní styl Luhačovic dal s nadsázkou přirovnat? Víc Real nebo Barcelona?

Určitě chceme hrát ofenzivní fotbal a kombinační, jako zrovna oba zmíněné kluby, které hrají hodně dopředu. Real možná hraje přímočařeji. Ale důležité je vždycky, proti komu se hraje. Proti lepšímu soupeři nemůže být stejná taktika jako v zápase se slabším týmem.

Ve fotbale existují i různá rozestavení hráčů na nichž je taktika týmu založená. Podle toho kolik je lidí v obraně, v záloze a v útoku (třeba 4-3-3). Vy máte nějaké stálé?

Standardně 4-4-2. Jak jsme ale vloni vyhráli krajský přebor, Honza Jelínek se rozhodl náš styl trochu posunout. Třeba když se odkopává od brány, hrajeme teď víc na krátko, nenakopává se dlouhý balon dopředu. Je snaha prokombinovat to víc, natáhnout tím soupeře k nám na půlku a pak projít na tu jejich do otevřenější obrany.

Na mistrovství, když hrálo Dánsko s Chorvaty, komentátoři hodně řešili, že Dánové mají speciálního hráče na házení  dlouhých autů a zda se týmy nebudou dále specializovat i na takové detaily. A naopak se zmiňovalo, že dnes se začíná hrát hodně silově a techničtější a tvořivější hráči jsou možná bohužel na ústupu. Zaznamenáváš to i na vaší úrovni?

Ani ne, ale je pravda, že kreativita hráčů i u velkých týmů mizí. Jsou orientovány hodně na určité herní systémy a tak hráči kolikrát ztrácí chuť vzít míč a na vlastní triko obejít tři soupeře a urvat se dopředu. Třeba ani v prvoligovém Zlíně už to tolik nevidíš a bohužel myslím, že kolikrát hráči nejsou ani k individualitě a soubojům jeden na jednoho moc vychováváni. Ale myslím, že se to zase trochu přehouplo a kluby se k tomu začínají vracet, protože vidí, že to chybí.

Od kolika let vůbec hraješ fotbal ty?

Od 10 let. A kromě asi půlročního hostování v Sehradicích je to pořád za Luhačovice. Mám 33 let, tak nějakých 23 let už tu hraju.

Kolikery kopačky už jsi tak měl za ty roky?

Hodně. Vydrží tak sezónu, dvě. Teď jich člověk má už i víc, kolíkové kopačky, "lisovky", "turfy”, sálovky. Horší než starost o kopačky je se vždy přemoct k předsezónní kondiční přípravě. Za tu dobu, co člověk hraje fotbal, to absolvoval už mnohokrát a jelikož je tělo starší, je to čím dál náročnější. Ale bez kondice se hrát nedá! Jak nemáte naběhané, jste pak pomalí, člověk v zápase nestíhá a nemá ani radost ze své hry.

Kolik strávíš na hřišti týdně hodin?

Standardně máme trénink 3x týdně asi hodinu a půl, plus doprava a sprcha, takže dohromady přes 2 hodiny. No a zápasy i s přestávkou a tím vším zaberou tak 3-4 hodiny. Takže týdně asi 10 hodin patří fotbalu. Baví mě to pořád. Dělám práci v řídící pozici, tak je sport  krásný relax. Když člověk běhá, soustředí se přitom jen na soupeře a na balon, odpočine si psychicky a fyzickou aktivitou vyplaví navíc endorfiny, hormony štěstí, cítí se pak spokojeně.

K tvé práci - šéfuješ Raciole v Uherském Brodě. Firmě spadající pod váš rodinný podnik Lukrom, že?

Raciola se věnuje porážkám drůbeže. Takových podniků je asi jen do 10 v republice. Máme 150 pracovníků, plus nějakých 35 externích, to jsou i Ukrajinci, Rumuni, zaměstnanost je teď hodně vysoká, pracovníků není. Obor není tolik atraktivní kvůli prostředí, které nemusí každému vyhovovat, dělá se totiž v teplotách do 10 stupňů, kdy lze podle legislativy zpracovávat maso. Jsou to náročné činnosti, vyřezávání prsních řízků, navěšování kuřat na háky, každý na to není.

Tobě realita maso zpracujícího závodu nikdy nedělala problém?

Do provozu chodím na kontrolu normálně, je to realita, jaká je. Je to tak všude ve světě, pokud chceme jíst maso, nejde moc vymyslet nic lepšího. Na druhou stranu je práce na mé pozici vlastně dost zajímavá činnost, poznal jsem a pronikl do spousty věcí, jako jsou investice, legislativa, vztahy s obchodními řetězci, kam se prodává...

Tvá pozice se neobejde ani bez určitého vzdělání.

Studoval jsem ekonomku, jsem bakalář.

Je to někdy tak, že tě manažerská práce nepustí na fotbal?

Chodím do práce na 7 a tréninky máme v 6 večer, takže se mi to nijak nekryje.

V klubu, kde se hraje amatérský fotbal, se sejde mezi hráči určitě řada profesí. Nedělá některým problém třeba, že by směnovali, nebo není nějaká profese, která by u fotbalistů převažovala?

Směnovat občas někdo může, ale nějaký problém u nás s tímto není. Já myslím, že my máme i takový dost chytrý manšaft. Se spoustou vysokoškoláků. Možná i díky tomu je tým fakt celkem v pohodě. Spíš tedy je to tak, že někteří kluci jsou přes týden na školách a přijdou třeba o trénink, když sem jezdí až v pátek.

Od práce a fotbalu k další tvé aktivitě. Skoro 4 roky jsi taky zastupitel a navíc ve funkci luhačovického radního. Chceš se o členství v zastupitelstvu ucházet na podzim znovu?

Kandidovat nebudu, jednak proto, že se budeme stěhovat do Pozlovic, ale taky jde o to, že ta práce je opravdu náročná. Zastupitelé náročnost možná tolik nepociťují, protože zasedání je jednou za čas, ale radní jednají každých čtrnáct dnů a je hodně práce.

Jak své působení "na městě" hodnotíš? Město mělo nelehké roky, řešily se restituce Serényiů, spor s Lázněmi, kam s DDM po restituci zámku, problémy s opravou ulice Dr. Veselého...

Nemám s čím srovnávat, ale každopádně myslím, že se všichni snažili řešit problémy tak, aby to dopadlo co nejlépe. Najít nějaký kompromis. Třeba ve sporu s Lázněmi - město nechtělo dát nic, Lázně chtěly všechno. Co je správně? Musela z toho vypadnout nějaká částka přijatelná pro obě strany. Muselo se to zvládnout. Zájem, aby byl lázeňský prostor příjemný pro lidi je společný. Důležité pro mě je, že peníze, které město bude na lázeňský areál dávat, půjdou do věcí, které budou sloužit veřejnosti.

Zastupitelstvo také schvaluje vždycky v rozpočtu, kolik půjde na sport, kolik na kulturu, kolik na sociální služby. To bývá na zasedání dost mela…

I to je o určitých preferencích zastupitelů a kompromisech. Současné nastavení myslím špatné není. Všechny spolky včetně fotbalového klubu ovšem také musejí zkoušet hledat prostředky i jinde a nejen spoléhat na dotace od města.

Kolik činí z rozpočtu FK Luhačovice příspěvek města?

Asi 35 procent.

Hodně dává vaše rodinná firma Lukrom, předpokládám?

Nejvíc dává město na podporu mládeže, s tím, že teď lze žádat i u ministerstva na dotace na členy, dřív muselo být vše na provoz, toto nebývalo, což je pozitivní. Pak něco dostáváme od fotbalové asociace. Nejvíc ale od města, 300 tisíc, celkem z těch veřejných rozpočtů jde asi půl milionu. Plus dalších asi 300 tisíc musíme sehnat sami.

Kolik je aktuálně členů FK Luhačovice?

119, včetně mládeže, kterou se snažíme stále nabírat. Dětí teď už není tak málo. My na tom v klubu sami makáme (smích), hodně z fotbalistů má teď potomky. Jen kluků bychom potřebovali víc, no když tak se tu začne s holčičím fotbalem.

Ty máš, jak jsi říkal, syna.

Má tři a půl roku, ale vypadá na víc, je největší ve školce. Na hřiště si s ním chodím zakopat třeba obden, ale na přípravku má ještě chvilku čas. Někdy se mu do fotbalu ani moc nechce.

Tobě se vždycky chtělo?

My jsme s bráchama a s klukama jako malí hráli fotbal pořád, nebo i hokejbal a v zimě hokej. U baráku na Družstevní jsme polévali v zimě hřiště, aby byla ledová plocha. Sportu jsem se věnoval odjakživa a nikdo mě k němu nemusel nutit.

Jaký byl tvůj nejpěknější gól, nebo situace, se kterou jsi za svou dosavadní fotbalovou éru nejvíc spokojený?

Asi když jsme hráli tak před 2 lety s béčkem ve Zlíně poslední zápas sezóny, tehdy v rámci 3. třídy. Museli jsme vyhrát alespoň 2:1, abychom postoupili do okresního přeboru. Já jsem byl předtím týden na dovolené, tak jsem nastoupil až na 2. poločas a to jsme prohrávali 1:0.

Co bylo dál?

David Červenka mi krásně nacentroval na zadní tyč a já tak v záklonu hlavičkoval, trochu i nosem, dal jsem góla na 1:1. Pak dal další branku zas po centru Davida Červenky brácha Ondra. A vyhráli jsme 2:1, takže se podařilo postoupit. To byla velká radost! Ale já mám vždycky dobrý pocit hlavně, když se mi daří hrát dobrý fotbal. Vyhrát nějakou trofej, je jen taková třešnička na dortu. Radost z fotbalu ale může být klidně i na tréninku. Není to o úspěších, ale o dobrém pocitu. Proto taková spousta lidí na amatérské úrovni fotbal dělá.

K úspěchům klubu se ale vrátím. Tím, že jste s áčkem vyhráli Pohár hejtmana, postoupil tým taky do Mol Cupu. Díky vítězství v něm se před rokem dostal Zlín shodou okolností dokonce do evropských soutěží. Dokážeš si představit, že by se náhodou zadařilo a stalo se něco takového i  klubu jako jsou Luhačovice?

To asi nejde, myslím, že je to nereálné. Ale bylo by krásné, kdyby to šlo! My bychom museli zvládnout asi 7 zápasů často s tak kvalitativně daleko lepšími mužstvy, že to moc nadějí nemá. Ale pokud bychom se dostali aspoň do 3. kola, byl by to velký úspěch. Koncem července nás čeká Slavičín, který je dost silný, pak snad Valašské Meziříčí a po něm by se případně hrálo už proti některému z ligových týmů.

To by se mohli diváci pak těšit na takové utkání i tady na domácím hřišti?

Ano, protože se vždycky hraje na hřišti soupeře z nižší soutěže.

Třeba se to podaří! A když ne, tak ať vyjde aspoň v nové sezóně ten postup do divize a další cíle.

Autor: Nikola Synek

Mohlo by vás zajímat