Reklama
Reklama

Články

„Snažíme se žít naplno a nesedět doma,“ říká předsedkyně Spolku aktivních seniorů Zichová.


31. 10. 2017

Luhačovický Spolek aktivních seniorů pro své členy (tedy hlavně členky) organizuje už po léta řadu akcí. Mezi ně patřila například 5. října přednáška o Japonsku konaná v přízemí Městské knihovny, kde je klubovna SAS. Ještě před zajímavým programem určeným i pro nejširší veřejnost, jsem se sešel k rozhovoru s předsedkyní SAS Pavlou Zichovou. K ruce si vzala ještě kronikářku Hanu Švábovou a dali jsme se do řeči. A povídalo se krásně, protože těmto dámám ani v seniorském věku nechybí smysl pro humor a rády se baví (jak ostatně dokládá i přiložené foto z výletu SAS do slovenských termálů - H. Švábová zcela vpravo, P. Zichová uprostřed ve žlutém).

Paní Zichová, Vy jste předsedkyní necelé dva roky, jste ale celou dobu v SAS?

Ano od začátku, už je to 11 let co fungujeme.

Můžete nastínit ty hlavní aktivity SAS?

První čtvrtky v měsíci se pravidelně setkáváme tady na klubovně. Ve středu chodíváme společně na bazén Městské plovárny a k tomu je spousta dalších akcí, které vždy uvádíme v programu otištěném v Luhačovických novinách. Jsou to vycházky, návštěvy muzea, divadla, kina. Třeba teď v říjnu se i jede do planetária v Uherském Brodě. Když je to možné, jezdíme společně i na zájezdy někam dál.

Švábová: Byli jme třeba na Slovensku na zájezd v Čalovu.

Zichová: Na Slovensku jsme v rámci toho také navštívili park Podolie, kde je výstava miniatur slovenských zámků, byli jsme v Piešťanech a někteří zůstali i celý týden relaxovat ve slovenských termálech.

Na nějaký výlet nebo zájezd by senioři mohli vyrazit ale i sami, ne?

Myslím, že pro důchodce, kteří jsou sami, je to ale úžasná pomoc, když je to takto organizované a jedou s tím, koho znají. Třeba i na tu vycházku by člověk skutečně sám nešel a seděl by doma a takto jde. My ty akce děláme i podle našeho věku. Volíme, kam ta vycházka bude. Přistupujeme k tomu tak, aby náročnost byla pro naše členy zvládnutelná. Samozřejmě ale akce může ovlivnit počasí.

Kolik vás ve spolku je?

Teď je nás zaevidovaných 58, ale od začátku roku nám bohužel už dva členové zemřeli. To víte, nemládneme. Když se to před lety zakládalo mně bylo 63, některé paní byly i starší. Chtěla bych proto, aby mezi nás přišli i ti mladí.

Tím myslíte ale mladé seniory, že?

Ano, mladí důchodci. My je také nemůžeme všechny znát. Kdo se třeba různě do Luhačovic přistěhoval. Jsou čerstvě v důchodu a nemají co dělat. Tak mohou přijít za námi a přidat se podle našeho motta: Žít naplno a nesedět doma.

Mezi členy je ale převážná většina žen, že?

Švábová: Mužů je pět, tak si ten zbytek spočítejte.

Ti muži jsou ale většinou manželé od vašich členek a chodí sen s nimi, ne?

Zichová: Tak to bývá. Jedni manželé jsou i z Petrůvky, ale pokud se někam jde, tak oni si hradí všechno, ostatním se na něco přispívá. To jde ale jen u lidí z Luhačovic, protože jako spolek máme i dotaci od města a ta je určena pro místní. Ale i tak s námi ti manželé jezdí rádi. A protože máme jako spolek zkratku SAS a většina je ženských, tak si říkáme Sasanky.

Já když viděl poprvé  váš název SAS, tak se mi vybavilo, že stejnou zkratku měly britské paradesantní jednotky. To tedy musíte být opravdu akční.

Zichová: Akční být musíme a všechna čest těm, co to předsednictví dělali přede mnou. Je to opravdu hodně času, co se tomu musí věnovat. Je nás sice přes padesát, ale ta organizace zůstává na zhruba deseti z nás.

Co je nejnáročnější?

Třeba zorganizovat zájezd. To je plný autobus. Byli jsme na Slovensku, ale taky na Florii, v Kroměříži. Ono to není žádná legrace. Musím ale vyzdvihnout, že tu taky spolupracujeme s Domovem pro seniory. Zvou nás na své akce, nechávají nám třeba i místa v autobuse, když oni jedou na zájezd. Tak se můžeme přidat, kdo má zrovna čas.

Spolupracujete jistě i s knihovnou, když máte klubovnu v přízemí budovy, že?

Švábová: Napřed jsme byli ale tam, kde byla Komerční banka, pak jsme měli prostor v Elektře v salonku za galerií. Tady jsme možná tak už čtyři roky.

Zichová: Knihovna tu dělá také nějaké akce, ale ta spolupráce je dobrá. Kdyby sem ale přišli opravdu všichni naši členové, tak to ani nestačí. Potřebovali bychom i větší prostory. Nechceme si stěžovat, město nás podporuje, jen si myslíme, že každý si musí uvědomit, že jednou bude starý a může být sám, což není jen tak a že co děláme, je práce prospěšná.

To je asi všem jasné.

Víte, ono to přispívá i k dobré atmosféře města. Tady se neklevetí, jsme prostě dobrá parta. I když se domluvíme, že bude vycházka a je třeba škaredě, tak to nezrušíme, zajdeme sem na klubovnu a povídá se, každá má nějaký kuchařský recept, tak si je vyměňujeme. I když má někdo přebytky na zahrádce, přinese ostatním, vzájemně si pomáháme.

Švábová: Máme ale i sportovní tým, kde máme i společná trička. Vždycky reprezentujeme, když se na Lázeňském náměstí pořádá Seniorcup v oblíbené hře pétanque.

A máte ještě další sportovní aktivity?

Zichová: To pravidelné plavání, ale jinak ne. Právě bychom potřebovali členskou základnu trochu omladit. Tak bychom mohli třeba rozdělit vycházky na dvě trasy – pro náročnější a kratší.

Přes knihovnu se v místnosti klubovny i pořádá Virtuální univerzita 3. věku. Někteří členové SAS tam jistě také chodili, že?

Ano, to víte, že chodili. Já na to s tím předsednictvím ale moc nemám čas. Navíc první téma měli mykologii, to mě tolik nezajímalo, ale teď bude téma zdraví, tak to by mě zajímalo a možná se přidám. Co ty, Hani?  (ke Švábové)

Švábová: Já včera přijela z revmatologie a není to pořád se mnou úplně dobré, tak spíš musím trochu zpomalit, né si ještě něco přidat.  Jsem i ta kronikářka, už jsem čtvrtá za tu dobu. Podívejte, tady jsem začla kroniku dělat (listuje v kronice plné zápisů a fotek z akcí), už se tomu věnuju 7 let.

Paní Zichová, Vy jste předsedkyní bezmála dva roky. Když jste nastoupila do funkce, řekla jste si, že přijdete s nějakou novinkou?

Zichová: Nezáleží jen na tom, kdo to právě vede. Ten sice organizuje, ale téma akcí je vždycky nápad všech, podle toho, jaké návrhy převažují. Nezáleží to ne na mně.

Švábová: Těch aktivit je tolik, že už nebylo moc co vymýšlet. Do divadla se jezdí společně do Hradiště, několik nás má předplatné, do Bia senior se tu chodí do kina Elektra, všechno děláme – je tam ten pohyb na vycházkách, přednášky, kultura…

Zichová: A vloni jsme celý prosinec hlídali tu Uprkovu výstavu, však to víte, že jsme s tím pomáhali. A to když máte po dvojicích, dvě dopoledne, dvě odpoledne, tak jsme se tam někteří vystřídali i třikrát, každý nemůže pořád. Za tu pomoc nás pak organizátor pozval do velké galerie Joži Uprky v Uherském hradišti, kam jsme společně vyrazili.

Všechno tedy řešíte pospolu!

Zichová: Máme výbor a tam to máme i rozdělené. Předsedkyně to nemůže zdaleka dělat všechno. Jedna je kronikářka, další vycházková, druhá má na starosti kulturu, další finance…

Jak to vůbec máte jako spolek s penězi?

My to děláme úplně jednoduše. Na začátku vyberem od každého 50 korun. Tak získáme nějaké 3 tisíce. Z toho třeba platíme dopravu při akcích, ale jen někde blízko.

Švábová: Ale město nám dává grant. Začínali jsme na nějakých dvou tisících a letos jsme z toho měli velmi příjemný šok, protože nás podpořili 20 tisíci. Jen díky tomu jsme si jako spolek mohli dovolit vyrazit i na ty větší zájezdy. Vše se samozřejmě vyúčtuje. Ty prostředky můžeme použít dle grantu jen na něco konkrétního.

Třeba na tu dopravu při akcích, ne?

Zichová: Ano, je to ale jen příspěvek, zbytek si každý platí z vlastní kapsy. Doprava je ale celkově pro nás seniory asi největší problém. Pro důchodce je všechno daleko a kdo jde třeba ze Zahradní čtvrti na oční na lázeňský dům Praha k doktorce Dostálkovém  tak za jednu cestu platí 30 korun. To je pro někoho moc, když chodí často. Jsou tam i rehabilitace, neurolog, tak tam chodí hodně lidí.

Město se snažilo zřídit tu zvýhodněné seniortaxi, ale nakonec to neprošlo.

To je škoda, jiná města to mají. Ale taxíkem některé z nás i tak také musejí jezdit, třeba paní, co bydlí na Rumunské by do toho kopce prostě nákup nevynesla. Ale jedna jízda 50 korun a když neseženete, kdo by s vám jel, abyste se o placení rozdělili, je to drahé. Tam a zpátky stovka. Chtělo by to nějakou kombinaci seniortaxi a slevy na autobusy. Vím, že Luhačovice jsou malé město, ale nejsme jak Hradiště na rovině, jsme v jednom kopci!

Švábová: Hlavní problém je, že tu není městská doprava, to by vše řešilo.

Kromě spolupráce s místním Domovem a s účastí na Senior cupu, stýkáte se jako SAS i s dalšími seniorskými spolky?

Zichová: Byli jsme v Kladné Žilín, oni zase u nás, na táborák, ten bývá na konci června. Ale chtěli bychom se víc vídat i s důchodci z Polichna a Řetechova. Teď  bude 14. 11. v Elektře setkání pro seniory z celého města i místních částí, tak bychom tam chtěli trochu na ostatní apelovat, aby se k nám nějak přidali. Rádi bychom se tam domluvili na větší spolupráci s důchodci z Řetechova, Polichna a Kladné Žilín.

Dámy, ještě se zeptám, zda jste v Luhačovicích starousedlice?

Švábová: Já ano, já se narodila přímo v sokolovně v kuchyni. (smích) Tatínek sokolovnu vedl a promítal tam i kino, jmenoval se Kolář. Organizoval tam i šibřinky a další akce. Znal ho každý.  V sokolovně jsem byla doma, tak jsem se houpala na kruzích, lozila  po žebřinách. Záliba ve sportu mi zůstala na celý život. Dělala jsem i vysokohorskou turistiku.

Zichová: Já jsem z Uherského Brodu, ale tady jsem už 43 let.

A čemu jste se profesně věnovaly?

Švábová: Já byla kantorka, ale s tím byly spojené i další aktivity. Začínala jsem učit  v Šumicích, pak ve Strání, ve Vlčnově a až pak tu v Luhačovicích. A v důchodu jsem ještě učila, kde bylo třeba, Pozlovice, Ludkovice, Biskupice, i v mateřské školce.

Zichová: Já dělala projektantku v Energoprojektu v Uherském Brodě. Navrhovali jsme i celé jaderné elektrárny, i kotelny a tak. Odešla jsem, když se dělila republika, my jsme pracovali na JE Mochovce a Slováci nám pak přestali platit, tak se to naše středisko téměř zrušilo. Vize v projekci nebyla dobrá, tak jsem využila odstupné a začala podnikat. V domě jsem zřídila trafiku. Teď to tam vede dcera. Mělo to ale tradici, tchán tam tu trafiku měl už i kdysi předtím. Jinak mám 4 děti, 7 vnoučat a jedno pravnouče.

A Vy máte, paní Švábová, také tak hojné potomstvo?

Švábová:  Ne, jen dvě děti a tři vnoučata!

Ale i to je dost, ne?

Zichová: Víte, nás občas štve to, že sociální politika je dnes rozhazovačná pro nemakačenky a ženský, co dřely celý život a přitom vychovaly ještě děti to nemají dost zohledněné. Teď už se to trochu zlepšilo ta podpora rodin, ale ne moc. Ale to by bylo na dlouhou debatu.

Tak třeba raději řekněte, co máte jako SAS v blízké době v plánu! 

Kromě dalších akcí také 6. prosince v Elektře výroční setkání našeho spolku, na kterém bychom rádi uvítali zástupce seniorů z přilehlých obcí a tak by mohli vzniknout případná spolupráce se seniory z Kladné-Žilína, Polichna a Řetechova. Seznámili bychom je tam rádi s tím, co děláme a jak by se mohli zapojit.

A na co byste do SAS nalákala ty muže, kteří se možná bojí že je to jen „babinec“?

Ať chlapi mají odvahu a přijdou. Pak se uvidí. Pár manželů od členek máme „zmáklých“. To víte, taky někdy potřebujeme na táborák třeba dřevo a to je chlapská práce. Neobejdem se bez nich. Nebo někde na vycházce, když lezem ze svahu, aby nás aspoň zachraňovali. (smích) Snad se přidají další, myslím, že by je to s námi mohlo bavit a nebudou litovat. 

 

FOTOGRAFIE Z NĚKTERÝCH AKCÍ SAS

  

Autor: Nikola Synek

Mohlo by vás zajímat