Dnes je jich ale ještě více. „Od té doby naštěstí žádný z těchto pramenů nezanikl, naopak se našly dva další, které byly sice historicky zaznamenané ve starých písemnostech, ale nebylo možné je dohledat. To je případ sirných pramenů u Tománkovy vily na Salaši a Pod Mikulčákovým nedaleko Buchlova, další dva jsou z nových vrtů v Luhačovicích a u lázní na Smraďavce u Buchlovic,“ prozradil Jaroslav Hrabec, vedoucí oddělení ochrany přírody a krajiny Odboru životního prostředí Krajského úřadu Zlínského kraje, spoluautor zmíněné publikace.
Počet pramenů se podle něj ale může někdy i z různých důvodů snížit. „Někdy se změní charakter podloží, do pramene pronikne normální voda a tím se ztratí léčivé účinky. Jindy se z nich různými vlivy vytratil obsah minerálních příměsí a proměnily se ve studánky s prostou vodou. V minulosti však také častokrát došlo k situaci, že se pramen přestal využívat, přestalo se o něj pečovat, zarostl trávou nebo lebedou, a tím se na něj zapomnělo. Proto se musí při pátrání po pramenech jít do starých záznamů, archívů a kronik,“ nastínil Hrabec.
V historii lze podle něj zaznamenat také zajímavý „efekt, který s sebou v průběhu let přinesl rozvoj Luhačovic, které jsou nejznámějšími lázněmi Zlínského kraje a dalších míst, třeba Lázní Kostelec či Ostrožská Nová Ves: „Lidé, kteří si chtěli dopřát léčebné účinky minerálních vod, se začali orientovat na tato nová lázeňská centra. Ruku v ruce s tím šel ale zánik řady lokálních malých lázniček, jaké byly například v Záhorovicích, ve Vizovicích, v Malenovicích nebo jinde,“ přiblížil Hrabec.
Každopádně je dodnes ve Zlínském kraji výskyt minerálních pramenů poměrně četný, a to díky karpatské oblasti, která zasahuje do části území. V podloží je totiž obsaženo zejména hodně blahodárné síry z organických živic (ropa, zemní plyn, uhlí) tvořících sirovodík, v případě kyselek pak sodíku, draslíku, lithia a dalších minerálů.
