Jak jste se vůbec dostala do politiky a proč jste se rozhodla být politicky aktivní?
Vlastně to bylo úplně náhodou. Oslovil mě před komunálními volbami v roce 2010 ředitel místní základní školy Roman Lebloch (zároveň předseda místní organizace ČSSD) a požádal mě, abych za ČSSD kandidovala do zastupitelstva. Moje hlavní myšlenka byla, že mi vstup do politiky umožní pomoci Domovu pro seniory Luhačovice, jehož jsem byla ředitelkou, a celkově více podpořit rozvoj sociální oblasti.
Jen u toho ale nezůstalo. Stala jste se rovnou místostarostkou.
Vůbec jsem nečekala, že dostanu nabídku na tuto uvolněnou funkci. Byla jsem úplným nováčkem v politice i jako zastupitelka, tak jsem se těžce rozhodovala, zda ji přijmu. Ty uplynulé čtyři roky jsem spolupracovala s panem starostou Hubáčkem, což byla velká zkušenost. Této naší společné práce si velice vážím.
V rámci radnice jste se teď zdánlivě „jen“ přesunula do vedlejší, starostovské, kanceláře. Jak moc velká změna ten nový post ve skutečnosti pro Vás je?
Nebylo to vůbec snadné, už jen to fyzické přestěhování, člověk ani netuší, co za čtyři roky nasbírá. Přijmout post starostky nebylo jednoduché rozhodnutí. Nejenže jsem žena, mám rodinu, ale v politice a veřejné funkci jsem poměrně krátce. Práci starosty opravdu vystihuje název této funkce. Rozhodně nejde při odchodu z kanceláře za starostmi zavřít dveře, odejít s čistou hlavou. Starosti se na mne sesypaly hned po nastoupení do funkce, takže jsem v prvních dnech ani nestíhala odejít na oběd. Rozhodně není čas na to, koupit si šaty a kostýmky, usednout do křesla, popíjet kafe a číst noviny…. Hned v prvních dnech mne potkaly úkoly, kterými se mí předchůdci nezabývali. Krizová situace kolem muničních skladů ve Vrběticích byla velká zatěžkávací zkouška. Myslím ale, že jako obec s rozšířenou působností (ORP) jsme obstáli se ctí a vše, co jsme museli zajistit, proběhlo na výbornou.
To musel být dost velký šok, začínat ve funkci starostky řešením takové situace, že?
Hlavně jsme zprvu ani nevěděli, zda se nás to bude týkat. Hranice mezi ORP leží právě v místě areálu Vlárských strojíren a muničních skladů. Vlachovice-Vrbětice patří k Valašským Kloboukům, naopak Lipová je ještě na Luhačovicku. Proto jsme museli celou situaci pomáhat řešit. To znamenalo jak účast na jednání krizových štábů, tak i další spolupráci s krajem a složkami IZS na evakuaci dotčených obcí. Vyžadovalo to velké pracovní i emoční vypětí zástupců města i úředníků radnice. Brali jsme to ale jako velkou zkušenost, která byla i přes obtížnost celé situace brána ve finále jako pozitivní. Evakuovaní obyvatelé, kteří se potom navraceli do svých domovů, se loučili spokojení s tím, že jsme se o ně dobře postarali.
Žen v politice je na vyšších postech přece jen méně než mužů. Jaké v tom ohledu mají ženy výhody a v čem to naopak je snazší pro muže?
Řekla bych, že muži jsou rozhodnější, ráznější, my ženy vše řešíme daleko emotivněji, osobnějším pohledem na události. Empatičtěji. Ale k dobrému výsledku, rozhodnutí, řešení musíme dojít stejně. Jen ty cesty bývají různé.
Teď máte v rámci koalice nové kolegy z ANO, včetně místostarosty Radomila Kopa. Teprve se asi více poznáváte. Daří se ta spolupráce?
Myslím, že spolupráce bude dobrá. Já bych chtěla navázat na předchozí dobré vztahy, které tu panovaly mezi postem starosty a místostarosty v předešlých volebních obdobích. Nabídla jsem panu místostarostovi, že pokud budu moci, vždy mu ráda pomohu se trochu více zorientovat v pro něj novém prostředí veřejné správy. Podobně jsem začínala před těmi čtyřmi lety na radnici já, tak chápu, že to pro něho není jednoduché.
Dokáže si to člověk „zvenčí“ vůbec představit, jaké to je, když se stane součástí vedení města?
Je to zásadní rozdíl nastoupit do uvolněné funkce než do zaměstnání. Nejsou de facto přímí nadřízení, musíte se najednou rozhodovat ihned v nějakém místě a čase a je to jen na vás. Když nastoupíte do zaměstnání, máte vždy nějakou ochrannou lhůtu pro seznámení se s prostředím, máte k dispozici člověka, který vás zapracuje, pomoc nadřízených. Tady jste pomyslně vhozeni do vody a musíte okamžitě plavat. Nikdo vám neříká, co máte udělat. Musíte to vědět sám.
Stát se starostkou je bezpochyby velký osobní úspěch. Dostala jste ale ve volbách i nejvíce hlasů, to asi hodně potěší?
Velmi, ale ještě více jsem to hned vnímala jako obrovský závazek a zodpovědnost vůči lidem, kteří mi ten hlas dali. Může to znít jako fráze, ale já to tak opravdu cítím.
Ženy právě za ČSSD figurují několik let i v krajské radě. Nemáte do budoucna po úspěchu v Luhačovicích třeba i tyto ambice?
Politickou kariéru neřeším. Priority jsou momentálně úplně jinde, musíme hlavně teď během toho čtyřletého období se ctí dovést město tam, kam si naše koalice naplánovala.
Napadlo Vás třeba v dětství, že budete političkou?
Jako snad každá holčička jsem chtěla být učitelkou, později bylo mým snem dělat knihovnici a pracovat s knihami, které mám ráda. Oboje mě ale úplně minulo. Ale láska ke knihám zůstala.
Co tedy nejraději čtete?
Téměř cokoliv, ale nejraději mám asi díla Umberta Eca. K těm se dokážu vrátit, přečíst si je znovu. Vždycky tam najdu něco, co jsem předtím vnímala jinak. Ráda čtu i cestopisné knihy, zejména o místech, která jsem měla možnost navštívit. Teď třeba román odehrávající se v Indii v oblasti Agry a západní časti země.
V Luhačovicích žijete celý život, jak moc se město za tu dobu proměnilo? A jak ho hodláte změnit za ty další čtyři roky?
Žiji zde od narození. Tatínek pochází z Kladné Žilína náležící k Luhačovicím, druhá část rodiny pochází z nedalekých Šumic ležících blízko Uherského Brodu. Je pravda, že Luhačovice se změnily výrazně. Ulice, kde bydlím, byla klidná, projela tam sotva dvě auta za den, a tak jsme se tam jako děti bez obav mohli učit jezdit na kole, sáňkovali jsme tam. Město bylo více klidné a lidé si byli tím, že se děti více potkávaly na ulici a na hřištích, takoví bližší. Jako malí jsme vyběhli v teplácích ven a až na nás z okna maminka zavolala, nebo se rozsvítila pouliční světla, tak se šlo domů. Lidé se více osobně znali. Tak tomu bylo i v panelácích. Lidé byli více nuceni spolu mluvit, stýkat se, řešit problémy, radovat se… Už jen to, že neexistovaly automatické pračky, byla společná prádelna, kde se museli všichni nájemníci prostřídat a následně sušit prádlo na jednom prostoru, byla nutná domluva, tolerance. To si myslím naší společnosti chybí. Víme o svých právech, zapomínáme ale na povinnosti a ohled na druhé. Toto kdyby šlo změnit!
Vzpomínala jste, jak málo aut zde jezdilo. To se hodně změnilo, doprava je teď dost problém.
To samozřejmě chceme řešit. Alespoň parkování u panelových domů v části města od centra směrem na Uherský Brod. Chystá se projekt parkoviště, které by mělo alespoň částečně situaci zlepšit. Doprava je problém snad všech měst, tady je to však o to složitější, že se poměrně pravidelně o víkendech koná v celkem malém městě řada velkých akcí, na které přijíždí množství návštěvníků odjinud. Nepřispívá ani to, že se zásadně změnil počet aut v domácnostech. Řešení problému dopravy považuji za prioritní úkol vedení města. Nejen parkování u sídliště, ale také začít řešit třeba ulici Nádražní.
Tím, že jste se stala starostkou, dosáhla jste v rámci města pomyslné nejvyšší příčky, která s sebou nese i zvýšený zájem lidí a médií. Co na to Vaše rodina?
Můj manžel je velmi tolerantní a navíc je pracovně obvykle mimo Luhačovice, na různých zahraničních stavbách, takže ho moje věčná nepřítomnost doma během týdne i víkendů tolik nezasahuje. A děti jsou již dospělé. Přesto, nebo právě proto se jim snažím věnovat každý volný čas.
Potomky máte tři. Nevydali se také směrem do politiky?
Starší dcera pracuje a žije ve Zlíně. Ta má k politice blízko prostřednictvím svého přítele a také díky oboru, který studovala na Masarykově univerzitě. Věnovala se tam totiž politologii. Druhá dcera žije v Americe, kde studuje druhou vysokou školu zaměřenou na finance, ekonomii a jazyky. Syn odmaturoval a dodělává si ještě učební obor, který má končit příští rok.
Vy sama jste si na to, že jste mediálně známá, asi zvykla už jako místostarostka, že?
Nedělají mi žádný problém projevy, diskuze, focení nebo novinové rozhovory. Určitou trému ale stále zažívám, když mám mluvit do kamery, proto natáčení nemám příliš ráda.
Máte prý ráda vaření. Najdete si na něj chvilku i v současnosti? A co nejraději vaříte a co ráda jíte?
Na vaření si najdu čas vždycky, ale vařím více méně jen pro syna a manžela, když jsou doma. Mnohé určitě zaujme, že jsem už desítky let vegetariánka. Takže když vařím, obvykle připravuji najednou dvě jídla, jedno bezmasé. Občas se ke mně někdo přidá a ochutná i to, co mám ráda já. Vařit a připravovat maso mi nedělá problém, jen ho prostě nejím. Nejraděj vařím omáčky, nejvíce asi svíčkovou. Sama mám nejraději jednoduchá jídla, třeba kuskus, grilovanou zeleninu, těstoviny a saláty.
Co vás k vegetariánství přivedlo?
Zdravotní důvody, stejně jako k tomu, že nepiji alkohol. Takže jsem abstinentka a vegetariánka.
To může být ve veřejné funkci složité, když Vás někam třeba pozvou na oficiální oběd a je steak. Někdo by si mohl špatně vyložit, že si dáte jen přílohu. Jak to řešíte?
Většinou už se to o mně ví a nikoho to nepřekvapí. Někde samozřejmě musím předem upozornit a vysvětlit to, aby nevzniklo nějaké faux pas a nedotklo se to hostitele, pořadatele nebo ostatní společnosti.
Na webu města se v medailonku u Vaší osoby píše také o dalších koníčcích, jako je například folklor. Nenašel jsem tam ale ani zmínku o sportu. Ten Vám moc neříká?
To je o mně celkem známé. Už na základní škole jsem příliš nevynikala v tělocviku a schovávala se za ostatní na konci řady. Byl to celkem problém, byla jsem tehdy z děvčat druhá největší ve třídě. Dokonce, když jsem měla dělat výmyk na hrazdě, tak jsem se zranila a to mě pak provázelo i dále. Jediný sport, který provozuji a mám ráda, je plavání. Co se tedy obecně sportu týká, i v tom jsme se na radnici dobře doplňovali s bývalým panem starostou, který byl vždy sportovec. Tato oblast byla jeho, jako já zase měla kulturní a sociální oblast.
Každý člověk má nějak specifickou povahu. Co myslíte, že je asi Vaším nejtypičtějším povahovým rysem?
Asi si dokážu jít za svým, možná proto mi manžel občas říká, že jsem tvrdohlavá. A protože jsem štír, mám v tomto znamení vloženo do vínku: zásadový, vášnivý, nebezpečný.
Jak moc se situace na radnici změnila zvolením nového zastupitelstva?
Řada členů je úplně nových. Vlastně většina – z 21 zastupitelů je 12 nových. Všechno se musí probírat více do hloubky, aby všichni přesně věděli, o čem se jedná, jaké jsou vazby, návaznosti, spojitosti. Když zastupitelstvo působí už delší čas, s řadou věcí je už více obeznámeno a pak se o nich snáze diskutuje a rozhoduje. Teď se začíná vlastně úplně od začátku, vysvětluje se, argumentuje se.
Když se řešil na zastupitelstvu třeba jednací řád, zdálo se, že některé připomínky, které zazněly, jsou spíše tragikomické než věcné. Jak to ukočírovat, aby nesklouzávalo jednání tímto směrem?
Je velice tenká hranice mezi demokracií a překračováním určité vhodné hranice pro diskuse. Toto nové zastupitelstvo se musí více najít, začít si více důvěřovat v rozhodnutích i ve spolupráci se všemi orgány zastupitelstva a města. Je nutné si také uvědomit, že jsou v zastupitelstvu nové subjekty, více než polovina členů je nových. I ti si musejí a chtějí najít svá témata a prostor v diskusi.
Jak moc se liší Vaše práce v domově pro seniory, kde jste dělala ředitelku, oproti práci starostky?
Starosta je jako takový generální ředitel, protože se ho týká nejen vedení města, ale i příspěvkových organizací města. Je to o hodně širší záběr řízení a nikdy nevíte, s čím k vám lidé přijdou. Když jsem vedla domov pro seniory, týkalo se to vždy sociálních služeb. Bylo to vždycky hodně emočně vypjaté, protože se člověk setkával s problémy lidí, kteří byli v různých obtížných životních situacích, a musel je řešit. Ať už s problémy zdravotními, rodinnými, finančními… Tamní pracovní kolektiv byl ale výborný, mohla jsem se na něj naprosto spolehnout, a proto jsem také dlouho zvažovala, zda odejít na radnici. Nakonec jsem výzvu jít do vedení města přijala, ale srdcem jsem stále se svými kolegy a klienty v domově a ráda bych se tam, až skončím svou práci pro město, opět vrátila.
Domov se přesunuje a dost se hovořilo o tom, zda je zvolená lokalita ideální. Vím, že je to krajské zařízení a místo v rušnější části Luhačovic vybral z nabízených možností kraj, ale chci znát Váš názor.
Domov každopádně v budově více než sto let staré už dál dobře fungovat nemůže. Požadavky jsou dnes jiné. Velkým bonusem byla sice zahrada, ale nová lokalita je blíže veškerého pulzujícího dění. Obyvatelé zařízení si stejně, když mohli jít na zahradu, nebo si jít sednout na lavičku u hlavní cesty, vybrali tu druhou možnost. Z toho důvodu si myslím, že jim bude nové umístění stavby vyhovovat. Dále je velice pozitivní i to, že lidé nejsou vyčleněni ze své přirozené lokality a komunity, z místa svého bydliště do okrajové časti města či na periferii. Mnohdy si totiž neuvědomíme, že dívat se do lesa vydržíte možná den, týden. Nikoliv rok a víc.
Co máte z Luhačovic nejraději?
Asi letní procházky, když jsou tu různé kulturní akce, koncerty, člověk se zastaví napít a osvěžit u nějakého pramene. (Nejraději mám Ottovku a Nový jubilejní.) Nebo se jen tak zastavit na kávu, zmrzlinu, oplatek… Případně se večer v klidu procházet a povídat si, užívat si atmosféru příjemného prostředí parků, lesů.
Takže letní procházka Luhačovicemi je pro Vás i největší relaxace?
Jedna ze dvou oblíbených relaxací. Tou druhou je již zmíněné čtení. Kniha, hořící krb na chalupě nad Luhačovicemi, a to klidně může být za oknem i plískanice, bouřka či vánice – v té chvíli nevím o světě.
A co Váš vztah k folkloru, ten máte prý také ráda?
Asi od 6 let jsem vystupovala v souboru Malé Zálesí. Pod vedením paní Haluzové jsme jezdili po vystoupeních a tančení mě strašně bavilo a mám ho ráda dodnes. Vedla jsem k folkloru také své děti, které se mu věnovaly jak zde, tak třeba později v Brně, Zlíně nebo v zahraničí. A i já jsem byla v souboru aktivní jako vedoucí. Někdy si říkám, že bychom se mohli dát třeba opět dohromady jako starší zálesáci. Třeba by to bylo hezké, zase si zazpívat, zatančit jen tak pro radost nebo na nějakém vystoupení.
………………………………………………….
Ing. Bc. Marie Semelová
V Luhačovicích žije celý život.
Jako malá chtěla být učitelkou.
Před odchodem do politiky pracovala jako ředitelka Domova pro seniory Luhačovice.
Po volbách roku 2010 se stala luhačovickou zastupitelkou a také místostarostkou za ČSSD.
Poté, co získala nejvíce hlasů v dalších komunálních volbách, byla 6. listopadu 2014 zvolena první starostkou v historii Luhačovic.
Její koníčky jsou zejména vaření, četba, folklor a cestování.
Je vdaná. Manžel je živnostník, mají tři děti.
Syn žije ještě s rodiči v Luhačovicích a studuje, jedna dcera žije a pracuje ve Zlíně, další studuje v USA.
