Reklama
Reklama

Leoš Janáček (1854 - 1928)

Leoš JanáčekLeoš Janáček měl velmi kladný vztah k Luhačovicím, ve kterých často a rád pobýval. Jeho život, osobní ani umělecký nebyl vždy snadný, některá jeho díla byla uznána a pochopena až po jeho smrti, některá jsou nedoceněna dodnes.

Leoš Janáček se narodil dne 3. července 1854 na Hukvaldech v učitelské a muzikantské rodině. Vystudoval varhanickou školu v Praze, kde se mu povedlo vystudovat tři ročníky za jeden rok. Poté sbíral zkušenosti studiem na konzervatoři v Lipsku a ve Vídni.

Po návratu se stal ředitelem varhanické školy ( jeho přičiněním se z ní stala konzervatoř ) v Brně. Byl sbormistrem, hudebním kritikem, společně s Františkem Bartošem se věnoval studiu a sběru moravských lidových písní. Ještě za svého života dosáhl mnoha poct a vyznamenání. Leoš Janáček zemřel 12. srpna v Kleinově sanatoriu v Moravské Ostravě v roce 1928 na následky zápalu plic, je pohřben na Ústředním hřbitově v Brně. Ještě za Janáčkova života úspěšné proniklo jeho dílo do předních středisek světové hudby, zvláště do Anglie a do německy mluvících zemí. Dnes je Janáčkovo dílo známé po celém světě a v posledních letech můžeme sledovat jeho velký ohlas v Americe.

K jeho nejznámějším dílům patří opery Šárka , Její pastorkyňa , Osud, Výlety páně Broučkovy, Káťa Kabanová, Příhody lišky Bystroušky, Věc Makropulos, Z mrtvého domu,

Sbory skladby liturgické Maryčka Magdónova , Kantor Halfar,  Potulný šílenec, Hradčanské písničky, Vlčí stopa a Kašpar Rucký. . Z kantát je z celé Janáčkovy tvorby nejdůležitější Amarus, Věčné evangelium, vrcholem vokálně-instrumentální tvorby je Glagolská mše na staroslověnský liturgický text . Symfonickou tvoru reprezentují především symfonická rapsodie Taras Bulba, Sinfonietta ( touto skladbou bývá zahajován festival Janáček a Luhačovice ), komorní tvorbu pak oba smyčcové kvartety (I. Kreutzerova sonáta, II. "Listy důvěrné", Capriccio pro klavír levou rukou a dechový komorní soubor, Concertino pro klavír a komorní soubor, Mládí, dvě řady klavírních skladeb cyklu Po zarostlém chodníčku, Zápisník zmizelého pro klavír a zpěvní hlasy Velkou část jeho tvorby tvoří tzv. díla ohlasová a úpravy lidových písní a tanců, jejichž výsledkem jsou třeba Národní tance na Moravě I. - III., Moravské tance, ale též symfonické Lašské tance, 26. balad lidových I.- III, symfonická předehra Žárlivost.

Zajímavosti ze života L. Janáčka

Narozen 3. července 1854 v Hukvaldech jako deváté dítě Jiřího a Amálie Janáčkových, kteří měli celkem čtrnáct dětí

Byl pokřtěn jako Leo Eugen

13. července 1881 se Leoš Janáček oženil se Zdenkou Schulzovou, 15. srpna 1882 se manželům narodila dcera Olga, která zemřela v jedenadvaceti letech na tyfus z této tragédie Janáčkovi zbělely husté tmavé vlasy , 16. května 1888 se jim narodil syn Vladimír, který v roce 1890 zemřel na spálu. Jejich manželství zmítané tragédiemi ovšem nebylo šťastné, dokonce se jednu dobu chtěli rozvést, nakonec se dohodli, že budou žít každý svůj život.

V roce 1886 poprvé navštívil Luhačovice na pozvání jeho strýce Jana Janáčka, faráře ze Vnorov, 1899 se při pobytu v Luhačovicích setkává se skladatelem Jindřichem Máslo
Pravidelně začíná jezdit do Luhačovic od roku 1903 v tomto roce se zde seznámil s Kamilou Urválkovou, jejíž životní příběh se stal inspirací k opeře Osud. Od tohoto roku až do své smrti navštívil Luhačovice celkem 23x. byl ubytován v ředitelském domě, ve vile Vlastimile, v Růžové, v Janově domě, v Jestřábí a nejčastěji v Augustiniánském domě.

V roce 1908 se zde seznámil s Marií Calmou Veselou a jejím manželem, kteří svým vlivem napomohli uvedení Janáčkovy opery Její pastorkyňa v Národním divadle.V roce 1906 přijel Janáček do zdejších lázní na Slovácký národopisný den, kde zazněla jeho první skladba v Luhačovicích sbor Maryčka Magdónova. V roce 1921 potkává v Luhačovicích Kamilu Stösslovou, jenž byla o čtyřicet let mladší a upřímně v té době již slavného skladatele obdivovala. V Luhačovicích pobýval naposledy 1. - 21. července 1928 těsně před svou smrtí 12. srpna 1928.

Prameny

  • Adolf Veselý: Pohled od života a díla, Praha 1924.
  • Max Brod: Leoš Janáček, Praha 1924;
  • Jaroslav Vogel: Leoš Janáček, Praha 1963 a vydání následující
  • František Kožík: Po zarostlém chodníčku
  • Vlastimil Vokurka: Luhačovice a Leoš Janáček

Luhačovice - Janáčkův zdroj inspirace [PDF, 608 kB]